Herečka Zita Kabátová se sama s odstupem času dívala na některé své role poněkud kriticky, faktem však je, že v dobách její největší slávy ji muži bez výhrad zbožňovali. Když ale po válce přišla změna režimu, stala se jako mnoho jiných jejích hereckých kolegů z prvorepublikové éry veřejným nepřítelem. I přes toto ponížení se ve svém životě nikdy nevzdávala, což bylo jejím celoživotním krédem.
Hvězda Zity Kabátové (27. 4. 1913 až 27. 5. 2012) zářila nejvíce ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Za celou svou kariéru herečka natočila šedesát filmů. Po roce 1969 se ještě občas objevovala v menších filmových rolích a díky své nezdolné vitalitě pracovala do velmi vysokého věku.
Většina filmů, ve kterých Zita Kabátová hrála, byla nenáročného žánru. Taková ale byla doba. Publikum mělo rádo snímky, jejichž předlohou bývaly dívčí romány. A tento žánr jí vlastně také předurčil filmové partnery (milovníky). Ve filmu Světlo tvých očí to byl Jiří Dohnal. Dále pak Antonín Novotný, Raoul Schránil, kterého důvěrně oslovovala Raulíku, či slavný komik Vlasta Burian. Ti všichni se jí před kamerami dvořili. Měla se také objevit v titulu Ženy nestárnou, kde by, jako nestárnoucí dáma, svedla mladíka, později jeho syna a nakonec i vnuka. K natáčení nakonec nedošlo. Tvůrci dospěli k názoru, že námět je až příliš kontroverzní.
Ale ještě zpět k oněm sladkobolným příběhům. Zita Kabátová byla upřímná a sebekritická. Věděla velmi dobře, že profesně uvízla v určité škatulce. Buď hrála svůdnici, a to měla jejími slovy „pusinku do srdíčka, vyholené obočí a byla na blond“, nebo „fujtajbl“, což byla v překladu tmavá paruka a vysoko nadzvednuté obočí.
Válečné období bylo pro filmový průmysl dobou složitou. Někteří hrát odmítli, jiní stáli o to vystupovat ve filmech dál. Zita Kabátová nechtěla, aby ji válka a protektorát připravily o to, co milovala. A tak se objevila ve dvou snímcích, které byly poté uvedeny v nacistickém Německu. Vystupovala v nich pod jménem své babičky, které znělo Maria von Buchlow. Jenomže tím jako by si umístila na záda pomyslný terč. Lidé na ně nezapomněli a po válce jí tyto filmy vyčítali a označovali ji za kolaborantku.
Dle jejích autentických vzpomínek byl členem tak zvané očišťovací komise kameraman, v té době kovaný soudruh, který předtím ochotně pracoval pro Němce. Trest jí uložen nebyl, zato nemohla pět let sehnat žádné angažmá. A celé čtvrtstoletí se neukázala ani na plátně. Důvod? Ten oficiální zněl, že pro ni nejsou žádné vhodné role. Ten neoficiální? Obyčejná lidská závist a zlomyslnost.
Poprvé se provdala za Jerryho Krále, který žil v zahraničí. Chtěli spolu odjet do Indie, úřady jí však zakázaly vycestovat. Skončilo to, jak nejhůře mohlo – rozvodem. Byla v koncích. Prožívala nejhorší období svého života. Neměla práci, lidé se na ni dívali přes prsty. Naštěstí jí pomohli známí. Sehnali jí práci retušérky fotografií a malířky na porcelán. Dokonce se vrátila ke hraní, a to se zájezdovým divadlem. Když se ale provalilo, že Králová je ve skutečnosti Kabátová, znovu měla utrum.
V roce 1955 se seznámila s veslařem Jiřím Zavřelem. Narodil se jim syn, který s ní zůstal, když Zavřel emigroval. V Čechách si předtím prošel vězením i uranovými doly. Alespoň tedy Zita v Praze nezůstala úplně sama (i když syn Jiří po vzoru svého otce v dospělosti také emigroval). Konečně se mohla začít soustředit na něco pozitivního. Po několika menších rolích se jí však hodně zhoršilo zdraví. Musela se tak uchýlit do léčebny dlouhodobě nemocných v pražském Motole. Stále však čile sledovala aktuální dění. Zemřela krátce po svých devadesátých narozeninách.
Na Zitu Kabátovou se můžete podívat ve filmu Kulový blesk, a to dnes v 15:40 na FTV Prima.
Zdroje informací:
I60.cz: Zita Kabátová – Zažila slávu i ponížení, ale nikdy se nevzdala
Kniha České nebe filmové, Pavel Taussig, nakladatelství XYZ 2018
