Říká se, že děti jsou naše budoucnost. Každý, kdo je nemá, uvažuje divně, protože kdyby tak uvažoval každý, lidstvo by vymřelo. Také znáte podobné hlášky? Určitě ano. Pětapadesátiletá Zdenka je však na podobná slovní klišé doslova alergická. Život jí totiž ukázal, že ne vše musí být tak, jak se říká…
Jako holka jsem po mateřství moc netoužila. Zatímco spolužačky básnily o dětech už někde na základce, já spíš přemýšlela o studiích a o tom, jak se uživit bez nutnosti, vdávat se. Vždyť kdo ví?
Naštěstí spolu nestihli mít děti
Existují i lidé, kteří vhodného partnera nenajdou nikdy. Jistě, tehdy byla jiná doba, ale přesto netvrdím, že ve všem špatná. Minimálně proto, že dokonce i všechny ty „slepené vztahy“, většinou vydržely a rozvody bývaly opravdu vzácné. Člověku se tak do manželství a rodiny investovat vyplatilo, což dnes není. To mi připomíná kupříkladu naší sousedku Tony. Ta se po několika měsíční známosti sestěhovala s nějakým údajným boháčem, ale v úhrnu investovala do bytové výbavy skoro vše ona. Záhada.
Pak přišel k všeobecnému úžasu sňatek a ani ne po roce, k ještě většímu úžasu rozvod. Manžel totiž ztratil práci (pokud vůbec nějakou měl), odešel za jinou, a vše vygradovalo trapnými tahanicemi o nábytek čili o peníze vložené do bytu, kterými pak soustavně po nocích rušili sousedy ze spaní. Děsné. Ještě štěstí, že spolu nestihli mít děti. Ty by určitě z podobných rodičů radost neměly.
Řeči o tikání biologických hodin mi vadí
Zkrátka a dobře, vytvoření rodiny by mělo být rozhodnutí s rozmyslem, a dítě by mělo přijít do rodiny, která je pevná a ví, kam směřuje. Podobný rys ovšem u řady lidí postrádám, a tak si nejsem jistá, zda je kupříkladu vědomé zakládání neúplné či nefunkční rodiny vůbec férové?! Minimálně vůči dítěti ne. A všechny ty řečičky, že jsem single, ale „tikají mi biologické hodiny“ absolutně nesnáším.
Ostatně, podobnou hláškou se vymlouvala i jedna známá. Otěhotněla totiž výhradně ve snaze, připoutat k sobě movitého partnera, nikoliv proto, že by sama o nějaké dítě stála. Výsledkem ovšem je, že „stvořitel“ ji od porodu ignoruje s vysvětlením, že „peníze nemá“ a ona je z něho tahá horko těžko. Na svého synka je navíc jako na cizího. Vše mu zakazuje, nevěnuje se mu, křičí anebo jí je ukradený. A pokud se kdokoliv zmíní, proč do toho těhotenství vůbec šla, když ji štve celý svět, uraženě odpovídá, že přece kvůli „tikání biologických hodin“.
Každý nemusí mít děti
Já sama mám dceru a pořídila jsem si ji hodně pozdě. Důvodem byla především okolnost, že jsem žádného svého potomka nechtěla přivádět do bídných podmínek, které jsem prožívala kvůli celkově špatně nastavené práci. Až hluboko po třicítce se na mne konečně usmálo štěstí. Potkala jsem současného manžela a vše šlo najednou tak, jak má. Dceři dnes bude k dvaceti, vše probíhá v normálu a dokonce i má kariéra mírně povýšila. Ovšem, chtělo to čas a rozmysl. Přesto, kdybych Milana nepotkala, svět by se mi jako bezdětné nezhroutil. Jak říkám, priorita to pro mne nebyla a je hloupost a pokrytectví všude do okolí „vytrubovat“, že každý musí mít děti. Nemusí a není to ničí povinnost, ale volba.
Zavádějícím klišé je i hláška, že „kdyby chtěl být bezdětný každý, lidstvo vymře, protože děti jsou naše budoucnost“. Touhle formulkou se zase oháněla jedna má příbuzná. Všechny její kamarádky totiž měly děti, a tak ani ona nesměla zůstat pozadu. Lékaři ji přitom dobře upozornili na možná vážná zdravotní rizika, ale ona nechtěla slyšet. Dítě navíc brala jen jako novou kabelku, kterou se musí před kamarádkami blýsknout stůj co stůj, a šla do toho…
Bohužel, dcerka se narodila těžce nemocná a dodnes se o ni starají prarodiče, protože její vlastní matka, spolu s „otcem neznámým“ se za ni veřejně stydí. A jak to bude s budoucností? Kdo ví. To málo, co tato příbuzná vlastní, patrně jednou zdědí stejně někdo úplně jiný, protože s holčičkou to na dlouhý život nevypadá. Upřímně, mít potomka je velká radost a mělo by to tak být bezvýhradně. Pokud není, je něco špatně a negativně se to bohužel odrazí vždy na dítěti, které navíc za to, že se narodilo, opravdu nemůže.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
