Zbyněk si po rozchodu našel novou přítelkyni. Jenže se během krátké chvíle ukázalo, že je ještě větší hysterka než bývalá partnerka. Pavla neustále brečí a Zbyněk už toho má plné zuby.
Asi jsem udělal blbost, že jsem se rozešel s Danou. Byli jsme spolu tři roky a mně začalo lézt na nervy její chování. Dana byla dámička. Holka, co nosila makeup, i když šla vynést koš, měla dlouhé nehty a chodila do solária.
S Danou jsme vlastně měli pohodový vztah. A dnes vidím, že to, co mi vadilo, byly drobnosti. Jenže já si myslel, že nic horšího mě potkat nemůže. Když mi Dana řekla, ať na ni nestříkám vodu v bazénu, aby se jí nezničil makeup, myslel jsem si o ní, že je kráva.
Když se při sportu bála, že si zlomí nehet, v myšlenkách jsem ji častoval vulgarismy. Danu jsem často nazýval hysterkou. Na druhé straně jsem se nesl jako páv, když jsme šli do společnosti. Dana byla výrazný typ a každý se za ní i díky vyzývavému oblečení otočil. Jinak byla Dana pohodová holka a byla s ní legrace. Byla sebevědomá a měla ráda moje kamarády.
Jak říkám, nezvládl jsem své pocity a s Danou se rozešel vlastně kvůli blbostem. Dneska už to vím. Vím, že pokud chci reprezentativní holku, musí o sebe pečovat. Abych se posunul dál, musel jsem zažít vztah s opravdovou hysterkou a zjistit, co je norma. Musel jsem si toho hodně v sobě přehodnotit. Moje nároky na partnerku byly zkrátka přísné. Nějak jsem totiž zapomněl, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu. Dva druhy, takže je třeba kapka tolerance a pochopení.
A pak jsem potkal Pavlu. Přirozeně hezkou štíhlou slečnu. Pracovala ve vedlejší administrativní budově a setkali jsme se v jídelně. Pavla byla éterická. I když nesla tác s jídlem, vypadala, jako by šla po přehlídkovém mole. Nesla se s lehkostí. Naše první setkání bylo komické. Položil jsem jí tašku do cesty a ona ji přehlédla. Málem mi vysypala rizoto na hlavu. Rozhodilo ji to. Byla tak roztomile vyvedená z míry, že jsem ji pozval na kávu, kde jsem byl poprvé svědkem jejího pláče. Dojal ji malý chlapeček, který si koupil zmrzlinu.
Pokaždé, když jsem Pavlu viděl, plakala. Někdy z lítosti, někdy z dojetí, často z pocitu viny a mnohdy štěstím. Zkrátka Pavla je profesionální plačka. Někdo má v sobě mnoho emocí a dokáže je ventilovat různě. Ať už zpěvem, křikem, sportem, nadávkami nebo smíchem. Ale Pavla, ta za všech okolností uronila slzu. I po našem prvním milování se rozplakala. „Čumáčku, to bylo tak krásné. Nic krásnějšího jsem nezažila,“ tulila se ke mně. A to mi toho večera zvedlo sebevědomí. To zase nebudu tvrdit, že ne.
Pavlu jsem přivedl i mezi kamarády. Bohužel i tam se Pavla několikrát rozplakala. A protože jsou moji kamarádi chlapi, co nikomu nic nedarují, stala se Pavla hlavním námětem jejich posměšných debat.. Utahovali si i ze mě a nechápali, jak mohu Pavlino hysterické chování snášet. V tu dobu jsem už začal přehodnocovat svůj život. Vnímal jsem nespokojený pocit, který se mi vkrádal na mysl. Uvědomil jsem si, že se za Pavlu stydím. Že nechci, abych byl kamarádům pro smích.
S Pavlou jsem si promluvil. Nedočkal jsem se ale jiné reakce, než že se Pavla cítila ublížená a plakala. Vyčetla mi, že jsem necitlivý a že mi ničím neubližuje. Že nemůže za to, že ona je extrémně empatická. „Měl bys být tolerantnější. Mrzí mě, že mi dokážeš takto ublížit,“ tekly slzy Pavle proudem. Po třech měsících vztahu jsme se rozešli. Od té doby jsem ženským pláčem znechucený. Už nikdy více nechci být ve vztahu s ufňukanou holkou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
