Od vzniku Československa uplyne tento rok již úctyhodných 106 let. Lidé tuto událost přivítali s jásotem. Všude visely červenobílé vlajky a symboly monarchie naopak houfem mizely. Stejně jako němčina. A nejen to. Tato vzrušující doba také vybízela k mnoha satirickým počinům…
Vznik Československa vedl k ustavení samostatného československého státu. Hranice se vymezily mírovými smlouvami. Do čela nové země se postavil Tomáš G. Masaryk, který získal podporu pro vznik Československa u amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Oba dva se chtěli podílet na vybudování poválečné demokratické Evropy.
Budoucí změny potrdila zpravodajská služba. V jejím hlášení se uvádělo, že rakouský ministr zahraničí akceptuje podmínky mírového jednání, které dorazily ze Spojených států. Vlastně se ještě ani nevědělo, co to přesně znamená, informace se navíc šířily republikou velmi pomalu. Euforii obyvatel to ale nemohlo zhatit.
Kromě vyvěšování vlajek (tehdy ještě bez modrého klínu) se také začaly na ulicích ozývat posměšné písničky. „Zpívalo se třeba: Jak je ti Rakousko? Ouzko! Pamatuju jako dneska. No a Rakousko padlo a bylo nadšení. Ohromný nadšení,“ zavzpomínal pro web irozhlas.cz pamětník Zdeněk Žemlička, kterému bylo v té době devět let.
Kromě zpěvu se v ulicích začaly objevovat plakáty připomínající parte, avšak pojaté v satirickém duchu. “Nelíčenou radostí jatí oznamujeme všem českým občanům, že zalíbilo se všemohoucí spravedlnosti světské k nemalému žalu všech šmoků a přítelíčků československého národa, povolati k sobě všemi národy nenáviděné RakouskoUhersko. Pohřbeno bylo slavnostně i se všemi znaky svými i orly, které ze svých sídel odstraněny byly a budou sníti o své pošlé slávě.“
A právě na odstraňování znaků RakouskaUherska vzpomínal kdysi i sám Jan Werich. „Viděl jsem na vlastní oči, jak sundávají orla, dvouhlavého, nenáviděného, rakouského orla, a jak ho vezou a nesou k Národnímu divadlu. Národ sobě! Sláva! Jak ho vrhli, toho plechovýho, co už jim nemohl nic udělat, do Vltavy. Tam to žbluňklo a od tý doby máme pokoj.“
Dle informací z dostupných archivů se v mnoha jihočeských městech oslavoval vznik Československa o celé dva týdny dopředu. Vzniklo to z nedorozumění a hlavně frustrace. Blížila se zima a lidé měli hlad a nedostatek paliva. Rakušané totiž už cítili, že se něco děje, a tak raději vše vyváželi k sobě. Socialistická národní rada reagovala naplánováním stávky na 14. října 1918. Ve větších městech měli pak řečníci vyhlásit vznik Československé republiky. O tom ale vědělo jen pár lidí. Byl to tajný dodatek.
Někdo to ale přece jen rakouským úřadům vyzradil, takže byla v Praze protestní akce ukončena ještě dříve, než mohla začít. V Písku ale o tom nikdo nevěděl. Na náměstí se sešlo přes pět tisíc lidí. Dav se tak z úst redaktora Františka Hanzlíčka dozvěděl, že v Praze právě vyhlašují vznik samostatného československého státu. Vtip byl v tom, že pokud by to proběhlo ve více městech, monarchie by pravděpodobně ustoupila. Jásající obyvatele pak zkrotilo až následné vězení, kde skončili ti největší horlivci ze všech. Prostě si museli ještě počkat dva týdny na to, až měli skutečný důvod ke slavení. A tak si mezitím za mřížemi krátili čas alespoň básničkou: „Písku starý, Písku milý, v blažené dnes tomu chvíli, z měst měls první elektriku, teď zas první republiku.“
Zdroje informací:
Irozhlas.cz: 105 let od vzniku Československa. Habsburská orlice žbluňkla do Vltavy a byl pokoj, vzpomínal Werich
Budějovice.rozhlas.cz: V Písku vyhlásili republiku o dva týdny dřív. Na skutečný vznik Československa tak čekali ve vězení
