Václav do svých dvaceti let žil se svou matkou na Slovensku. Odešel studovat do Prahy, kde už zůstal. Oženil se a založil rodinu. Matka ho pravidelně jezdí navštěvovat. Jenže při poslední návštěvě matku postihla srdeční slabost a skončila v nemocnici. Matka nebyla pojištěná. Celá záležitost se vyšplhala na sto šedesát tisíc.
Mamka za námi jezdí pravidelně celých dvacet let a přiznávám, nikdy nebyla pojištěná. A já to věděl. Nikdy se nic nestalo. Mamka přijela do Prahy vlakem, kde jsem ji vyzvedl a za pár dní opět frčela vlakem domů.
Pokaždé, když mamka dojela, nezapomněla připomenout svou legendární větu: „Hele, kdyby se mi něco stalo, tak mě naložte do auta a za tři hodiny mě vyklopíte za hranicemi. Tam si zavolám záchranku. Jasný? Chápeme se.“ Celých dvacet let se nikdy nic nestalo. Mamka u nás na návštěvě strávila pár dní. Někdy víkend, jindy se zdržela čtyři dny. Potěšila se s dětmi a my získali čas, kdy jsme mohli s manželkou vyrazit na rande ve dvou.
Když jsme doladili termín s mamkou, ihned jsme s manželkou začali plánovat, kam vyrazíme. Většinou zvítězilo kino a večeře. S manželkou podnikáme, máme malou výrobnu dortů, a tak jsme v práci od rána do večera. Celé dny stojíme a ručně vyrábíme své svatební dorty. Baví nás to, ale jsme unavení. Z tohoto důvodu dáváme přednost klidnější zábavě vsedě. Naše podnikání nás dobře živí, a tak si můžeme dovolit využívat i služeb chůvy, která děti vyzvedává pravidelně z družiny a napíše s nimi domácí úkoly.
Při poslední návštěvě mamka dorazila unavená. Přikládal jsem to extrémně horkému počasí. Mamka si stěžovala na bolest obou paží. „Vašíku, bolí mě ruce. Je to taková divná bolest. Asi jsem si ty ruce namohla, když jsem doma plela předzahrádku.“ Přiznávám se, že jsem této informaci nevěnoval žádnou pozornost. Druhý den jsme vyrazili na výlet do zoologické zahrady a mamka ji celou prošla s námi. Nebyla tak veselá jako jindy, ale chutnalo jí a mlsně snědla i zákusek ke kávě.
Druhý den jsme si zašli na oběd a do kina. Tam mi mamka začala říkat, že se jí nějak špatně dýchá. Ale přikládala to přejedení. K obědu si totiž dala svíčkovou a měla chuť i na zákusek. Odpoledne jsme se před ostrým sluníčkem schovali doma. Mamka se mi nelíbila, byla taková šedivá, a tak jsem jí zavolal záchranku. Mamku si odvezli a nám došlo, že mamka není pojištěná. Aby toho nebylo málo, mamka prodělala slabý infarkt a musela být ihned operována.
Ihned, jak to bylo možné, jsme mamku nechali převést sanitkou do nemocnice v Bratislavě. Tam byla mamka hospitalizována ještě dalších čtrnáct dní. Naše lehkovážnost nás stála sto šedesát tisíc. Měli jsme v plánu peníze utratit za luxusní dovolenou v Dubaji, kam jsme chtěli na jaře příštího roku vzít děti. Snad ty peníze vyděláme, abychom nemuseli měnit naše plány. Věříme, že se z toho mamka dostane a bude i nadále za námi jezdit na návštěvu.
Ale tato lekce nás přiměla se zamyslet nad naším hazardováním. Mamku vždy pojistíme. Má svůj věk, teď už je dokonce riziková skupina, a tak nebudeme riskovat další malér. V současné době je mamka v lázních a vypadá to s ní dobře. Kromě velké jizvy na hrudníku se cítí skvěle. Svůj dluh vůči nemocnici jsme už uhradili a s manželkou v práci makáme jako o závod. Trochu nám tato sranda zamávala s rodinným rozpočtem. Ale vše dopadlo s mamkou dobře a platí, že peníze budou a my nebudeme.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
