Současná verze oxfordského slovníku angličtiny obsahuje více než 600 000 hesel a 2,4 miliony citací. Zřejmě by vás ale ani ve snu nenapadlo, že k jeho vzniku kdysi přispěl i vrah, jenž si odpykával doživotní trest v blázinci…
V roce 1857 se londýnská Filologická společnost domnívala, že tři slovníky angličtiny, včetně jednoho vydaného Noahem Websterem, představují žalostně nedostatečnou ilustraci rozmanitosti anglického jazyka. A tak se rozhodli vytvořit komplexní a obsáhlé dílo. Původně se plánovala desetiletá práce a 64 000 stran.
Po dvanácti letech si autoři slovníku uvědomili, že se bez pomoci dalších lidí neobejdou. Podepsali tak smlouvu s Oxford University Press, která jim poskytla své redaktory. Ti měli za úkol vyhledávat slova užívána od roku 1150 našeho letopočtu. K tomu se používaly všechny významné literární zdroje, korespondence, zprávy, vládní dokumenty i účetní knihy. Celý tým měl tehdy na starosti Sir James A. H. Murray.
Po pěti letech se dostali ke slovu tak zvaní „ants“ (mravenci, pozn. red.). Nezbývalo totiž nic jiného než zkusit ještě najmout na tuto „mravenčí práci“ další lidi. Rozeslali tedy výzvu pro dobrovolníky. Na tu reagovala také jedna neobvyklá osoba – Američan odpykávající si v blázinci doživotní trest za vraždu.
William Chester Minor promoval na Yale v roce 1863. Po krátké stáži se připojil k armádě Unie, kde se měl, jako lékař, starat o zraněné vojáky. Poté, co byl svědkem hrůz a zvěrstev války, začal trpět paranoidní schizofrenií. Navíc když mu jeho velitel přikázal, aby na čelo irského dezertéra vyryl velké D, začal mít šílené noční můry.
Ještě předtím ale stihl sepsat velmi podrobné pitevní zprávy vojáků, kteří zemřeli na různá plicní onemocnění, a to během pobytu ve vojenské nemocnici v New Havenu v Connecticutu. Právě tento smysl pro detail z něho činil perfektního adepta do Murrayho projektu. V přestěhování do Lambethu v Anglii mu nic nebránilo. Pro aktivní službu byl „příliš šílený“. A tak si zařídil vojenský důchod a z části rodinného dědictví také nový domov.
Jenomže zanedlouho po příjezdu zastřelil George Merritta. Zcela obyčejného muže, který šel zrovna ráno do práce. Minor si ale myslel, že se k němu chtěl vloupat. Soudy ho zbavily příčetnosti a poslaly do Broadmooru, azylu pro duševně choré kriminálníky v Berkshire.Tam ho čekal život ve dvoupokojové cele, kde nashromáždil spoustu knih. Kdo mu je tam přinesl? Vdova po zastřeleném muži. Minor jí totiž poslal finanční odškodnění za manželovu smrt. A že to pro svých šest dětí potřebovala jako sůl. Nakonec se tak z nich stali i přátelé.
A právě v jedné z darovaných knih našel výzvu pro dobrovolníky. Byl sečtělý a měl spoustu odborných publikací. A hlavně moře volného času. Proč by se i on tak nemohl podílet na vzniku slovníku? Zaznamenal si každé zajímavé slovo. Ta pak seřadil do abecedního pořadí. Byla to pro něho určitá forma terapie. Stal se tak Murrayovým pravidelným přispěvovatelem. Své materiály mu posílal každý týden po dobu dvaceti let.
Murray byl zprvu přesvědčený, že Minor je jedním z dozorců ústavu. Přece by mu nechodily dopisy od pacienta. Když zjistil, že tomu tak skutečně je, samým překvapením souhlasil, že se s ním setká. O osm let později Murray napsal, že bez Minorových příspěvků by v knize chyběla čtyři staletí informací o původu a významu slov.
Nejvíce však čerpal z cestopisů z let 1600 až 1700. Čtení o cestování bylo jeho koníčkem. I to patřilo k jeho terapii, kdy v myšlenkách utíkal do jiných zemí a zapomínal na své každodenní potíže. Celkem byl zodpovědný za 10 000 záznamů v knize. Od roku 1902 ale již nebyl schopen jakékoli práce. V záchvatu šílenství si uřízl penis. Winston Churchill ho tak raději poslal o osm let později zpět do USA. Tam žil v ústavech dalších deset let až do své smrti.
Dokončení celého projektu Oxfordského slovníku angličtiny trvalo sedmdesát let a účastnily se ho stovky lidí, včetně známého spisovatele J. R. R. Tolkiena.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Oxford English Dictionary
Allthatsinteresting.com: The Murderous Origins Of The Oxford English Dictionary
