Dříve se lidé brali klidně ve dvaceti, ale dnes je trochu
jiná doba. Mnoho mladých studuje, cestuje, užívá si života a rozhodně ještě nechce zakládat rodinu. Jiní ale po rodině touží. Dva se mohou milovat, ale
pokud každý chce něco jiného, dohromady to nejde. Tak jako u Tomáše.
Byl jsem přesvědčený o tom, že jsem potkal svoji životní lásku. S Natálií jsme si skvěle rozuměli, jediný problém byl v tom, že jsme byli stejně staří. A možná právě proto jsme měli odlišnou představu o své (naší) budoucnosti.
Na gymnáziu jsem udržoval vztah jen kvůli sexu
Musím se přiznat, že Natálka byla mojí první láskou – pokud nepočítám
Aničku v první třídě a Marii na gymnáziu, se kterou jsme sice objevili
taje sexu, ale že bych byl nějak zvlášť zamilovaný? To ne. Přestože jsem často
slýchával: „Miluješ mě, Tomáši?“, bez uzardění jsem odpovídal: „Ale to víš, že ano, jsi moje nejúžasnější milenka!“ Právě to, že jsem dodal
dovětek o milence, zavřelo Marii ústa – a moje polibky koneckonců taky. Ale
bylo nám spolu tehdy fajn.
Rozchod nebyl nijak bolestivý, přišla maturita, Marie
se mě přestala vyptávat, jestli ji miluju, a odplula kamsi do dáli. A protože
nejsem žádný zvláštní lovec žen – na rozdíl od mého kámoše Ondřeje – netrápilo
mě, že s nikým nechodím.
Kamarád mi dohodil fajn holku
Když jsem slavil dvacáté narozeniny, sešlo se nás u mých
rodičů na zahradě kolem dvacítky. Neznal jsem všechny příchozí a bylo mi jasné,
že je přitáhl Ondřej, který znal kdekoho. Jak jsem se tak rozhlížel kolem sebe,
padla mi do oka štíhlá tmavovláska. „Ahoj, jsem Tomáš,“ povídám jí a ona
na to: „Oslavenec, vím.“ Usmála se a otočila se ke mně zády. Žádná
láska na první pohled to tedy nebyla – pozdě večer jsme se všichni v klidu
a míru rozešli.
„Ty jsi Natálii nikam nepozval?“ vybafl na mě Ondřej o pár
minut později, když jsme seděli u poslední skleničky. „Koho?“ „No přece Natálii! Viděl jsem vás spolu!“ šťouchl do mě kamarád. „To jsem měl?“ „Jasně, je to krásná a skvělá holka!“ vnutil mi na ni telefon. Prý
ji zná z fitka, občas se spolu dali do řeči – a na něj nejspíš nezabrala.
Jak by také mohla, Ondru provázela pověst playboye. To, že se jen tak nedala, se
mi líbilo a hned druhý den jsem ji pozval na kafe.
Kamarád dohodil moji holku staršímu bráchovi
Nebudu to natahovat, po několika schůzkách jsme spolu začali
chodit. A láska k ní ve mně rostla tím víc, čím víc jsem ji poznával. V mnoha
věcech jsme si rozuměli, měli stejný vkus, hodiny s ní mi nepřišly
strávené zbytečně. V té době jsem studoval na vysoké, na kterou jsem
denně dojížděl do okresního města, takže jsem neměl času nazbyt. Natálie už
pracovala jako asistentka místního podnikatele.
Prvních pár měsíců jsme byli v takovém
tom zamilovaném oparu, a pokud jsme něco plánovali, pak jenom to, co bude
příště. I když… „Bylo by prima mít brzo děti, vylétnou z hnízda a rodiče si můžou užívat!“ pronesla jednou – ale to bylo vše. Já měl naopak v úmyslu dostudovat, a když to půjde, ještě nějaký čas cestovat po světě.
Asi po roce, krátce po mých jedenadvacátých narozeninách, začala Natálka ochládat.
„Co se s tebou děje?“ odvážil jsem se zeptat. „Bylo by prima žít už spolu, ale když ty pořád studuješ…,“ vypadlo z ní a tím to pro ten den
skončilo.
Netušil jsem, že to skončilo úplně. Ondřej – náš společný kamarád –
Natálii seznámil se svým starším bratrem, kterému bylo už ke třiceti. Nějaký
čas jsem si myslel, že se ke mně Natálka vrátí, ale mýlil jsem se, protože do
roka a do dne byla svatba. Ztratil jsem najednou lásku i nejlepšího kamaráda,
protože na to, co se stalo, nemůžu zapomenout.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
