Moje mladší a jediná sestra Agáta je úžasná a milá osoba, ale velmi stydlivá a trochu nejistá. Potřebovala ve svém životě někoho silného, kdo by jí byl oporou. A můj švagr Evžen byl přesně takový. Sebevědomý, silný a rozhodný chlap, který vždy šel za svým cílem. Byl jsem přesvědčený, že Agátě poskytne klidný, bezpečný a stabilní život…
Nechtěl jsem tomu věřit
Krátce po svatbě se Agáta a Evžen přestěhovali na druhý konec republiky. Od té doby jsem se sice vídali jen zřídka, ale nepřerušili jsme kontakt. Alespoň jednou měsíčně jsme si volali. Vždy mi říkala, že všechno je v pořádku a že je šťastná. To samé mi tvrdila, když jsem přijel na křest jejich dcery Markéty. Věřil jsem jí. Proč bych neměl? Když odjížděla z rodného domu, slíbila mi, že kdyby se dělo něco špatného, dá mi okamžitě vědět.
Pravdu o Agátině životě jsem se dozvěděl od její přítelkyně Ivany. Našla si mě na sociálních sítích a poslala mi zprávu, že Agáta je v nemocnici. Prý má zlomenou ruku a naražená žebra. A že jí to udělal Evžen. „Pokud chceš vědět víc, zavolej,“ dodala a napsala své telefonní číslo.
Nejdřív jsem tomu nevěřil. Jak by můj ideální švagr mohl být násilník? Myslel jsem si, že to musí být omyl, krutý vtip nebo pomsta nějaké ženy, která byla do Evžena zamilovaná a on ji odmítl.
Byl jsem vzteky bez sebe
Rozčíleně jsem vytočil Ivanino číslo a bez obalu jsem na ni začal křičet, že mi píše nesmysly.
„Jaký vtip? Jaká msta? Jsi normální?“ přerušila mě rychle. „Ten hajzl týrá Agátu už roky. Ponižuje ji, bije a uráží. Není den, kdy by kvůli němu neplakala… A ty mě obviňuješ ze lži? Zatracená mužská solidarita! Začínám litovat, že jsem ti vůbec napsala!“ vykřikla.
„Omlouvám se… Já jsem prostě nevěděl… Proto jsem měl pochybnosti…“ začal jsem se omlouvat.
„Teď už víš! Co s tím uděláš, to už je na tobě. Udělala jsem, co jsem mohla. Milionkrát jsem jí říkala, ať Evžena opustí, žádala jsem ji, ať jde na policii, ať začne nový život… Ale ona vždycky řekla ne. A ještě toho hajzla bránila! Říkala, že je to její chyba, protože není dobrá manželka. Smířila se se svým osudem,“ pokračovala a mně se zatmělo před očima.
„Proč jsi mě nenašla dřív a neřekla mi o tom?“
„Protože mě přinutila přísahat, že nikomu nic neřeknu. Dodržela jsem slib, protože jsem doufala, že se jednou vzpamatuje, ale už to dál nemůžu snést. Agáta potřebuje pomoc, a to hned. Jinak příště může být pozdě!“
Byl jsem v šoku. Hlava mi třeštila a od vzteku jsem sevřel pěsti. Moje sestra trpěla… celé roky… Byla boxovacím pytlem pro muže, který jí měl poskytnout bezpečí a klidný život. Měl jsem chuť nasednout do auta, najít Evžena, vyrvat mu vnitřnosti a zadupat ho do země jako švába.
Nikdy si nestěžovala, že ji bije
Rozhodl jsem se nejdřív zavolat Agátě. Chtěl jsem vědět, proč mi lhala, proč tvrdila, že je šťastná. A chtěl jsem jí nabídnout pomoc. Vzala to až na třetí pokus. Když se v telefonu ozval její hlas, nahrnuly se mi slzy do očí.
„Slyšel jsem, že jsi v nemocnici…“
„Cože? No… Ano. A jak to víš?“ zeptala se překvapeně.
„To není důležité! Proč jsi mi nezavolala?“
„A proč? Není to nic vážného. Zakopla jsem na schodech a trošku se zranila… To se stává…“
„Přestaň mi lhát! Vím všechno!“
„Co jako víš?“ vyděsila se.
„Že máš zlomenou ruku a naražená žebra. A že ti to udělal tvůj manžílek! Já ho zmlátím, že ho vlastní matka nepozná!“
„Ani na to nemysli!“ přerušila mě. „Evžen je ten nejlepší manžel a otec na světě… Ta obvinění jsou nesmysly… Byla jsem nepozorná a spadla jsem ze schodů! Rozumíš?“
„Agáto, co to říkáš? Jsem tvůj bratr! Můžeš mi říct pravdu! Pomůžu ti! Víš to přece…“
„Nepotřebuju tvou pomoc! Slyšíš mě? Nepotřebuju! Nech mě být! A Evžena taky! Pokud se ho dotkneš… už nikdy s tebou nepromluvím! Zapamatuj si to! Nikdy!“ zakřičela a než jsem mohl něco říct, zavěsila.
Znovu jsem jí zavolal, ale nebrala to. A nakonec si telefon vypnula. Nerozuměl jsem tomu. Vždyť jsem jí nabízel pomoc…
Domácí násilí nelze tolerovat
Od toho rozhovoru uplynuly dva dny. Ve mně to pořád vře. Nemůžu se soustředit na práci, ani se v klidu vyspat. Chodím po bytě a přemýšlím, co dělat. Na jedné straně nechci jednat proti Agátině vůli. Bojím se, že by mě pak opravdu navždy zavrhla. Ale nemůžu předstírat, že o ničem nevím a žít s vědomím, že ten hajzl ji bije. Moje svědomí mi to nedovolí.
Navíc jsem si na internetu přečetl, že týrané ženy často nedokážou samy odejít z toxického vztahu. Nechtějí věřit, že útěk je pro ně nejlepší řešení. Asi tedy nasednu do auta, najdu švagra a rozbiju mu hubu. A pak mu řeknu, že jestli ještě jednou ublíží Agátě nebo se na ni špatně podívá, skončí na hřbitově. A řeknu to tak, aby pochopil, že si nedělám legraci…
Pokud jste se stali obětí domácího násilí, neváhejte se obrátit na odborníky. Pomoci vám může například Bílý kruh bezpečí. Volejte kdykoliv zdarma linku 116 006.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
