Tereza za celý život nepoznala, co je zdravotní problém. Až letos. Dostala se do věku, kdy se hlásí menopauza. Menstruaci má nepravidelnou, a když se dostaví, zažívá Tereza silné bolesti.
Cože? To už mě zase bolí podbřišek? Vždyť je to dnes jen 23 dní od předešlé menstruace. To znamená jediné, že nejdéle pozítří to zase dostanu. A bude to pekelně bolet.
„Terko, pojedeme v sobotu na kola?“ položil mi dotaz manžel Petr. Je vášnivý cyklista. Celý život s ním držím krok a jezdím i v náročném terénu, jako jsou hory. Když jsme měli malé děti, místo relaxu na gauči jsem odpočívala aktivně v sedle. Manžel z mé strany neznal výmluvu. Prostě jsem jela. Ani únava pro mě nebyla dostatečným důvodem pro to jít si místo sportu lehnout. A najednou sport odmítám. A Petr to nechápe.
„Petře, jeď sám, já zůstanu doma. Bolí mě břicho a prsa. Necítím se dobře,“ reagovala jsem nedávno na jeho výzvu vyrazit si na kole. Jirka byl nespokojený a vyčetl mi, že to už je tento měsíc poněkolikáté, kdy se vymlouvám na bolest břicha a prsou. Celý život nic, a teď najednou mám bolestivou menstruaci. „Spíš to bude lenost, ne? To řekni rovnou, že se ti nechce,“ sarkasticky se zasmál. Vyčítavě jsem se na něho dívala, ale pochopení jsem se nedočkala. Petr je zkrátka přesvědčen, že není možné, aby mi bylo tak moc zle, že radši ležím u televize.
Tento stav jsem si dobrovolně nevybrala. Své tělo nepoznávám. Přísahám, že celý život jsem byla v pohodě. Neznala jsem bolest při menstruaci a ovulaci jsem vůbec nevnímala. Celý cyklus bez problému. Zato teď si to vyžírám. Když jsem uprostřed cyklu, nemohu si ani sáhnout na prsa. Tak moc je mám citlivá. K tomu totálně nafouknuté břicho a podbřišek v jednom ohni. Pár dní předtím, než se má dostavit menstruace, cítím tytéž projevy. A při menstruaci první den dokonce proležím.
Nejsem přecitlivělá, ale křeče, které zažívám, jsou velmi intenzivní. A silně krvácím. Gynekoložka mi vysvětlila, že se jedná o ranou fázi menopauzy. Nabídla mi, že mohu projevy mírnit hormonálními preparáty nebo přírodní cestou. Zatím jsem se nerozhodla, ale přikláním se k druhé variantě. Můj muž mi toto náročné období také neulehčuje. Má chuť na sex většinou právě v ty dny, kdy jsem totálně nepoužitelná. Mám strach, aby to nakonec nerozbilo naše manželství.
„No, tak to jsem nemusel ani začínat, když zase nemáš chuť. Hele, to se fakt nedá vydržet. Polovinu měsíce tě něco bolí, pak jsi často unavená a kdy se mám jako trefit do toho zbytku?“ naštvaně z něj vylétlo poté, co jsem ho opět odmítla posteli. Uvědomuji si, že je to pro něj možná nepochopitelné, ale ocenila bych trochu empatie. Já se snažím, a když se zrovna cítím dobře, jsem v sexuální oblasti aktivní, jelikož nevím, co přijde zítra. Manžel by si měl přiznat problémy s erekcí. Někdy je unavený a dokáže vyvrcholit jen orálně, u čehož se, musím přiznat, pěkně nadřu.
Prostě faktem je, že nejlepší léta máme za sebou a nečeká nás už nic moc pěkného. Cynicky lze říci, že to už bude jen horší. V rámci možností chci zůstat aktivní. Chci mít sex, chci se cítit jako pěkná žena a nechci se nechat úplně rozhodit tímto podivným stavem. Ale potřebuji čas se s touto nepříjemnou změnou naučit žít a pracovat s ní.
Ač si stěžuji na fyzickou bolest, trápí mě to i psychicky. Samozřejmě mi bylo líp ve třiceti, kdy vše bylo snadné a sil bylo na rozdávání. Jenže mi bude padesát. Hormonální bouře a životem „zchátralé“ tělo potřebuje čas na regeneraci. Pevně doufám, že manželovo brblání je jen póza a není to zásadní nespokojenost, kterou by se snažil řešit třeba mladou milenkou. To by mě od něj hodně mrzelo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
