Snad každá žena doufá, že v životě potká svého prince, který ji bude vroucně milovat a zahrnovat láskou. Tereza takového muže opravdu našla. Jenže, ne vše je tak idylické, jak se na první pohled zdá. Z jeho neustálé pozornosti je už vyčerpaná.
Když jsem potkala Šimona, zdál se jako ten nejlepší muž na světě. Milý, pozorný, vždy připravený splnit mi každé přání. Po prvních pár měsících mi většina mých kamarádek záviděla, jaké jsem měla štěstí.
Šimon je typ chlapa, který svou vyvolenou umí neuvěřitelně rozmazlovat. I mně od začátku nosí pravidelně květiny, dárečky a zahrnuje mě láskou. Jeho vyznání jsou tak romantická, že máte pocit, že prožíváte jeden z nejzamilovanějších cajdáků, co jste kdy viděli. Večeře při svíčkách, romantické básně, cestičky z okvětních lístků růží či milostné vzkazy na zrcadle jsou naprosto běžné. A tak, když jsem o tom vyprávěla kamarádkám, mnohokrát jsem slyšela: „Jee Terko, to je úžasný chlap, takového bych si také přála!“
Jenže to, co se zpočátku zdálo dokonalé, začalo být už po roce… únavné. Šimon mi sice splní každé přání, ale také mě neustále obskakuje. A to, i když jsem v plném zdraví. Zatímco jiné ženy si stěžují, že jim jejich partner nepomáhá, u nás je tomu úplně jinak. Já mám výčitky, že nemám žádné povinnosti. Šimon totiž doma zastane skoro všechno. Vlastně nic nemusím. Naučil se vařit má oblíbená jídla a byt uklidí tak, že nemusím vzít vůbec vysavač či mop do ruky. Pokud chci jít na procházku, všeho nechá a jde se mnou. Vzpomenu si, že bych si dala po obědě zákusek, dojede do cukrárny a za chvíli ho mám na stole. Zmíním se, že bych někam vypadla na víkend, Šimon zařídí hotel i dokonalý program k tomu.
Jak úžasné, to bych také brala, řeknete si. Ale věřte, že i tohle dokáže být nakonec pořádně protivné. Zkrátka, všeho moc škodí. Nemůžu být ani chvilku sama. Šimon je pořád nablízku alespoň po telefonu. Jednou jsem nebyla dvě hodiny k dosažení a úplně vyváděl. Všechno to tedy vypadá perfektně, ale já si připadám, jako bych neměla vůbec žádný prostor a jeho neustálá péče mě začíná obtěžovat.
Jednou, když jsme seděli u večeře, jsem se rozhodla, že mu musím říct, co cítím. „Šimone, já si tě vážím a vím, že se o mě úžasně staráš, ale mám pocit, že mi dáváš až moc pozornosti,“ začala jsem opatrně. Viděla jsem, jak se jeho tvář změnila. „Co tím myslíš?“ zeptal se překvapeně. „Já jen… potřebuju trochu víc prostoru. Chci mít čas sama na sebe, dělat věci podle sebe,“ vysvětlovala jsem.
Ale Šimon to nechápal. „Ale já ti přece dávám všechno, co chceš!“ odpověděl s údivem. „Miluji tě celým svým srdcem a chci ti to dát najevo. To je špatné?” dodal dotčeně.
A to je právě ten problém. Dostávám všechno, kromě volnosti. Teď přemýšlím, jak mu vysvětlit, že někdy méně znamená více. Na jednu stranu vím, že mám vedle sebe muže, kterého by mi všechny záviděly. Na druhou stranu mi jeho neustálá pozornost vadí. Miluju ho, ale cítím, že pokud se to nezmění, naše vztahy budou stále více napjaté. A jeho nekonečná láska mě úplně udusí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
