Historie se opakuje a ke společenským evergreenům patří i to, že mámy žárlí na holky svých synů a tatínkové zase na kluky svých dcer. Než se s výběrem partnera svého dítěte smíří, uplyne občas hodně vody. Tereza, která má dvě maminky a jednoho tatínka, se však dostává do netypické situace. Výběr kluků jí totiž kritizují všichni.
Nepocházím ze špatné rodiny a na nedostatek si stěžovat nemůžu. Především mám kde bydlet, aniž bych se musela tlačit na koleji, a i peněz je vždy tolik, abych nemusela šetřit na obnošené šaty ze sekáče. Jinak řečeno, po materiální stránce mi nic neschází. Přesto existují věci, na které nenadávám, ale radost mi nedělají.
Máma se od mládí živí psaním. Dříve byla zaměstnaná jako redaktorka, dnes je z ní novinářka na volné noze. Má však poměrně vytříbený vkus a to, že se s mým otcem rozvedli vlastně jen proto, že přišla na svou lesbickou orientaci, byste na ní nepoznaly.
Vyžívá se v líčení, nosí boty na vysokém podpatku a někteří muži za ní blázní, i když vědí, že jsou bez šance. Ona má oči jen pro Elenu, o deset let starší partnerku, s níž už roky tvoří pár. Elena pochází ze Slovenska, ale v Čechách strávila skoro celý život. Stejně jako máma miluje i ona umění a její orientaci byste na ní od pohledu nepoznali. Zvyknout si na dvě „mámy“ nebylo snadné, ale na druhé straně se mi na ně alespoň dobře dívá, protože jim to spolu sluší.
Táta se věnuje počítačům a vydělává víc než slušně. Také má rád umění, ale zase nejde o středobod jeho vesmíru. Když se s mámou rozváděli a já byla malá, nešlo sice o procházku růžovou zahradou, ale ani doma nelétal nábytek. Táta si zkrátka našel jiný byt, po nějakém čase i novou přítelkyni a já zůstala bydlet s mámou a Elenou.
Celkem dobře to fungovalo, když jsem byla na základce i na střední, ale teď, když jsem na vysoké a ráda bych si nastavila vlastní život, začínají určité věci skřípat. Konkrétně to, že ať si najdu jakéhokoliv kluka, nikdo mě doma nepochopí. Zatímco tedy spolužačky mají strach z nastávajících tchyní a kluci zase z budoucích tchánů, u nás aby raději žádný kluk nepřekročil práh.
Už když jsem si přivedla prvního kluka Mirka, studenta IT, byla to síla. Máma s ním ani pořádně nechtěla mluvit, natož mi ho schvalovat. Tvrdila, že je moc mladý, že bych si měla vybírat starší kluky a alespoň minimálně zajištěné, nikoliv chudé studentíky. Mirka jsem samozřejmě milovala a doufala, že najdu pochopení jinde. Jenže ne. Elena mi řekla, že podle vizuálu absolutně nemá vkus a já jsem pro něj tudíž moc dobrá. Táta dodal už jen to, co jsem slyšela u mámy. Mirek se pak se mnou za nějaký čas rozešel, protože dostal práci mimo město, k libosti mých všech rodičů málo placenou, a doma zavládl klid.
Po Mirkovi jsem se bláznivě zamilovala do Radima. Ten byl výrazně starší, třicátník, slušně vydělávající, ale už se synem z prvního vztahu, takže ani on neprošel. Nejhorší ale je, že mi doma není schopen přát jakéhokoliv partnera vůbec nikdo. Ať už řeknu o jakémkoliv chlapovi, že se mi líbí, hned je oheň na střeše.
Dopodrobna je pak kriticky rozebrán, že na něm nezůstane nit suchá. A stejně, jako se dovede na tohle téma vytočit táta, dovedou se rozčílit i mé lesbické maminky, které bych možná nakonec nejvíce potěšila, kdybych si sama nějakou partnerku přivedla. Ta by totiž možná paradoxně prošla i u otce.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
