Táňa dlouhá léta trpěla v ložnici kvůli manželovu chrápání a ponocování. Když se odstěhoval jejich syn, navrhla manželovi, že si vezme jeho pokoj. Nebyl z tohoto nápadu vůbec nadšený. Bál se hlavně, co to udělá s jejich intimním životem.
Jsem přesvědčená, že sdílet společnou ložnici by nemělo být automatické. Pokud kvůli partnerovým problémům, zlozvykům či rozdílným návykům trpíte tak jako já a máte možnosti, radím vám dobře: seberte peřinu a najděte si jiné místo na spaní. Kdybych mohla, udělám tenhle krok už dávno, nemusela bych prožít tolik bezesných nocí.
Několik dlouhých let jsem se snažila zvládat spánek vedle manžela, který začal chrápat tak, že se třásla celá ložnice. Pořád jsem do něj hučela, ať to nějak řeší, že je to nesnesitelné. Po užívání nějakých kapek a sprejů to bylo lepší, ale stejně jsem se i tak občas vzbudila uprostřed noci a nemohla znova zabrat. Někdy jsem si dokonce naštvaně vzala peřinu a šla si raději lehnout do obýváku. Ale naše rozkládací pohovka není vůbec pohodlná a při častějším spaní se vzbudíte úplně rozlámaní. Takže to také nebylo řešení.
Když k tomu ještě přidám jeho zlozvyk ponocovat u mobilu nebo počítače, kolikrát jsem do práce šla naprosto nevyspalá a nepoužitelná. „Miláčku, prosím tě, mohl bys to už vypnout? To světlo mě ruší,“ žadonila jsem už nesčetněkrát, ale on se vždycky jen pousmál. „Jen ještě jeden díl a pak už jdu taky spát,“ odpověděl a mně nezbývalo, než se opět přizpůsobit – zahrabat se pod deku a usnout. A doufat, že mě zas nevzbudí to jeho protivné zařezávání.
Když se náš syn Marek odstěhoval ke své nové přítelkyni, napadlo mě, že bych se nadobro přesunula do jeho pokoje. Konečně bych měla klid na spánek. Markovi to nijak nevadilo. Kolikrát mě litoval, když jsem se ráno ploužila po náročné noci jako mrtvola a snažila se dát do kupy, abych zvládla pracovní den. Reakce manžela jsem se ale upřímně obávala.
„Cože? Chceš se odstěhovat z ložnice? To už jako nebudeme mít žádný sex?“ odpověděl tak, jak jsem předpokládala. Snažila jsem se mu vysvětlit všechny své argumenty, ale pořád se moc netvářil. Nebylo to ale jen jeho váhání. Když jsem svůj nápad zmínila před kamarádkami, reagovaly podobně. „Táňo, to přece nemůžeš. To je začátek konce. Zničí vám to vztah,“ varovaly mě. Ale já věděla, že něco musím změnit. Už jsem nechtěla další dny a noci bojovat s únavou a nevyspáním. Bála jsem se, že to brzy odnesu zdravotně. Navzdory manželovým velkým obavám a radám kamarádek, jsem se tedy rozhodla, že to zkusíme.
Když jsem si konečně začala užívat klidných nocí v synově pokoji, pocítila jsem neuvěřitelnou úlevu. Najednou jsem měla během dne víc energie, lepší náladu a naše vztahy se začaly měnit k lepšímu. Dokonce i milování je zas více vzrušující. Sama jsem nevěřila, že by mé stěhování jen o pár metrů dál mohlo mít takový účinek. Změna prostředí i noční odloučení v nás probudily novou vášeň.
Velmi brzy jsme tak oba zjistili, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsme mohli udělat. Místo hádek o to, kdo koho v posteli omezuje, a kdo je více protivnější, si teď spolu užíváme večery bez zbytečných nervů. Kamarádkám jsem také dokázala, že se vztah se nemusí hned zničit tím, že spíme každý ve svém pokoji. Naopak, teď si jeden druhého vážíme ještě víc.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
