Petra Černocká je jako zpěvačka i herečka pod neustálým drobnohledem, a k tomu poznamenává: „Právě proto musím o sebe dbát a dát i to, co o tom, jak vypadám, říká moje okolí a fanoušci,“ říká. „Stejně tak jsem byla upozorněna na to, že jsem od přírody tmavší, a abych zapomněla na nějaké blond vlasy, se kterými jsem také laškovala.“ Petra tedy dobře ví, jak si udržet mladistvý vzhled, a zároveň si ráda nechá i poradit.
To kolo mi půjde z domu!
Vím, že často slýcháváš: Jak to děláš, že jak dobře vypadáš?
Tuhle jsem si někomu, kdo právě tohle říkal,
postěžovala: „Ale to číslo nezměníš, bude mi pětasedmdesát!“ Odpověděl
mi vtipně: „Já vím, ty bys chtěla aspoň těch sedmapadesát!“ To je
pravda, nelžu, když řeknu, že těch padesát sedm bylo o něco lepší. Je nám všem
ale měřeno stejným metrem, tak proč si naříkat.
Zas tak bych to nezevšeobecňovala, rozhodně je třeba se pro to, aby člověk dobře vypadal, trochu snažit! Co děláš ty pro svoji kondici?
Jsem
sportovní typ, jako holka jsem vyzkoušela všelijaké sporty, dokonce jsem vrhala
koulí! Ale později jsem toho už moc nedělala, nicméně výzva tady byla, protože
mám lehký sklon k boubelatosti. Možná si toho nikdo nevšiml, protože jsem
se uměla vždycky rafinovaně oblékat, ale já to moc dobře vím. Ale mám pocit, že
jsem ho už zažehnala.
A dnes děláš nějaký sport?
Snažím se, abych neztratila
ohebnost a glanc, takže chodím třikrát týdně na jógu, i když… mám během návratu
domů ze sebe takovou radost, že si za odměnu obratem koupím zmrzlinu. Taky to
vypadalo, že bych mohla jezdit na kole – které má v oblibě můj muž – ale
dopadlo to fiaskem. Půjčil pro mě kolo, dokonce elektrické, s tím, že: „Tohle ti bude naprosto vyhovovat!“, já ujela deset metrů, sekla jsem sebou i
s tím kolem, a přiběhl nějaký pán a hned mě chtěl ošetřovat. Naštěstí mi
nic nebylo, nicméně jsem prohlásila: „Už nikdy více, to kolo mi půjde z domu!“
S dcerou Bárou na jevišti
Dáváš si pozor i na to, jak se oblékáš?
Modely prudce
elegantní jsem vyřadila, spíš občas chodím dovádivě v teniskách a
tepláčkách. A na jeviště preferuji lepší civil, róby ráda nemám. Když budeme
teď vystupovat s Bárou, jednak na mém koncertě a pak na křtu jejího nového
alba Pod kůží 9. listopadu v La Fabrice, tak se musíme spolu i sladit. Prý se
zase nosí haleny s velkými bílými límci, i když mladice je mají jen po
prsa… uvidím, co na mě dcerunka vymyslí. Ta bílá je pro starší dámy ideální,
když už černá nebo tmavá, pak se musí rozbít nějakou světlou barvou.
Ty také často nosíš brýle, že?
Brýle umí obličej rozzářit a zároveň jsou lehce maskovací. Vrážím do nich dost peněz a klidně si je kupuju i v běžných obchoďácích, když nějaké vtipné a hezké vidím, jdu do nich. Pak přemlouvám optika, aby mi do nich, pokud to jde, dal dioptrická skla. Mám pocit, že ke každému oblečení mám jiné. Brýle vřele doporučuji!
S dcerou Bárou společně příliš často nevystupujete, co se změnilo?
Moc to
nešlo, já zpívám popík, folk, a Bára si píše jiné písničky. Nikdy jsme spolu tedy
nic nezpívaly, ale teď se to konečně podařilo, Bára objevila francouzskou
písničku a la Četník ze Saint Tropes a napsala skvělý text. Je to rozkošná
píseň, pro mladší ročníky to bude zřejmě naprostá novinka, a starší zajásají.
Naše cesty se konečně scházejí a už se stalo, že jsme spolu i jely koncertovat
a bylo to fajn; moje diváky zajímá, jak vypadá moje dceruška, jestli se
povedla! (Smích.)
Makeup a plastiky odmítám
Když bude tvoje dcera po tobě, bude mít velké štěstí, protože ty pořád vypadáš výborně. A pokud vím, nemáš vůbec žádnou plastiku!
Nemám a věř
mi, že bych to netajila. Jednou jsem se optala pana docenta Měšťáka: „Co bych tak se sebou mohla udělat?“ „Vy nedělejte nic!“ zněla odpověď.
A když už, tak mi doporučil někdy v budoucnu upravit spodní víčka, ale
upřímně – stojí to ještě za to? (Smích.)
Slyšela jsem, že máš v oblibě obyčejnou Indulonu – místo drahé kosmetiky. Je to pravda?
Musím se přiznat, že když občas dostanu
značkovou kosmetiku, tak ji vypotřebuji a libuju si, jak krásně voní. Ale pak
se zase vrátím k tomu, co používám léta. Ano, je to Indulona, představ si,
že je v ní i voda, takže maže a ještě hydratuje. A pak mám sousedku, které
se radši ani neptám, kolik jí je let, je určitě starší než já, a její obličej vypadá božsky. Tak jsem ji skřípla, aby mi prozradila, jak to dělá – a ona se
maže obyčejným, doma vyškvařeným sádlem!
Zkusila jsi to?
No jistě! Přinesla mi dva kelímky a
musím říct, že je to skvělé. Hezky to funguje, jen ta vůně je nevábná.
Vzpomínám si, že se říkávalo, že nejlepší pleť mají řeznice. A stejně jako
sádlo, tak i Indulonu je třeba namazat a chvilku vydržet. To mi radila paní
z bývalého Domu kosmetiky: „Pleť se musí „nažrat“, proto je třeba si namazat obličej jednou za den tlustou vrstvou a nechat hodinu na tváři. Pak smýt, ale v žádném případě ne vodou!“ Takže já celý život používám, i
na odličování, jen pleťové mléko nebo pleťovou vodu. A přijde mi, že mám pleť
jako dětskou prdelku.
Vím také, že nemáš v oblibě vizážistky, nejraději se líčíš sama.
Protože nejsem příznivce mejkapu, nemám ho ani na jevišti, ani
v divadle, přistoupím na něj jenom, když filmuju. To mi také poradila ona: „Dejte si tmavší pudr, udělejte si tvářičky, namalujte si oči a zapomeňte na mejkap, rozšiřuje póry.“ Ještě jsem přišla na to, že dáma mého věku se nesmí moc malovat, pak
vypadá, řekla bych, ještě starší. Jediné, čemu neodolám, je rudá rtěnka, to mi
přijde hodně ženské.
Co dalšího bys ještě poradila ženám, které se bojí stárnutí?
Ráda bych jim připomněla, že na tváři se zračí jejich celkový
přístup k životu. Když se netrápí kvůli hloupostem, nestěžují si a mají
nějaké koníčky – jako já třeba malování – schází se s holkami, chodí do
divadla, do kina, na výstavy, pak všechno bude OK. Dalo by se to shrnout: Buďte
samy sebou!
Na aktuální fotky Petry Černocké, ale i na vzpomínkové snímky zpěvačky, jak vypadala v minulosti, se můžete podívat v naší galerii.
