Zdroj: Wikimedia Commons, Branson DeCou – Courtesy Special Collections, UC Santa Cruz, Public domain

Jantarová komnata, místnost s bohatou nástěnnou výzdobou z jantaru, bývá považována za jeden z nejcennějších pokladů carského Ruska. Během druhé světové války „zmizela“ a předpokládalo se, že už nebude nikdy nalezena. Postupně se však začaly objevovat různé její části a za jednu z nich byla vyplacena i velmi vysoká cena.

Součástí dekorací Jantarové komnaty byly čtyři mozaiky z florentského kamene, představující jednotlivé smysly. Protože byly během druhé světové války rozebrány, našly se poté jen tři části. O osudu čtvrté mozaiky se nic nevědělo, a to až do konce 20. století.

Profesor Wolfgang Eichwede z univerzity v Brémách sehrál při znovuzískání ztraceného pokladu klíčovou roli. O tom, jak se to stalo, promluvil v rozhovoru s britskými novináři Catherine ScottClark a Adrianem Levym, kteří byli autory knihy Jantarová komnata: Nevyřčený příběh o největším podvodu dvacátého století.

V roce 1997 se tomuto specialistovi na obnovu kulturních statků, uloupených během druhé světové války, ozval telefonem o půlnoci jakýsi muž, který si s ním domluvil schůzku. Když na ni do nedaleké hospody profesor za půl hodiny dorazil, vyslechl si vskutku senzační příběh.

Německého profesora Eichwedeho kontaktoval jistý Hans Achterman. Tento muž tvrdil, že je synem vojáka wehrmachtu, jenž bojoval u Leningradu v roce 1941. O tom, že si jeho otec něco z války přinesl, nevěděl až do roku 1978. Pak viděl televizní pořad o Jantarové komnatě a uvědomil si, že na půdě domu jeho rodičů leží něco, co vypadalo jako část slavné památky.

Když pak jeho otec zemřel a v novinách se začalo psát o výměně uloupených pokladů mezi Ruskem a Německem, napadlo ho, že by na svém nálezu mohl něco vydělat. Znělo to šíleně, ale byla to pravda. Před čtvrtou hodinou ranní se už bavili o finanční odměně.

Muž původně požadoval 400 000 marek, částka byla později snížena na 250 tisíc. Jenomže pak zničehonic vstal a bez domluvy odešel. Když se o tomto případu dozvěděla policie, hodlala muže zatknout za přechovávání odcizeného předmětu. Nebylo však možné ho najít. Brzy se tak z toho stalo velmi nepříjemné téma mezi ruskou a německou diplomacií.

Achterman věděl, že lepší nabídku nedostane. Kdyby mu chtěli dát víc, určitě by to pustili do médií. A tak profesora znovu kontaktoval. Dokonce cenu ještě snížil. Řekl si o 210 000 marek. S tichým souhlasem vlády a brémských podnikatelů své peníze dostal a vyhnul se zatčení. Na konci dubna roku 2000 tak mohli primátor Brém a předseda místní Hospodářské komory mozaiku slavnostně předat Vladimiru Putinovi. Na oplátku Rusové přivezli 101 grafik odcizených Sověty.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jantarová komnata
Wielkahistoria.pl: Mężczyzna znalazł na strychu część Bursztynowej Komnaty. „Brzmiało jak szaleństwo, ale to była prawda”

Zdroj: Wikimedia Commons, Branson DeCou – Courtesy Special Collections, UC Santa Cruz, Public domain

Jantarová komnata, místnost s bohatou nástěnnou výzdobou z jantaru, bývá považována za jeden z nejcennějších pokladů carského Ruska. Během druhé světové války „zmizela“ a předpokládalo se, že už nebude nikdy nalezena. Postupně se však začaly objevovat různé její části a za jednu z nich byla vyplacena i velmi vysoká cena.

Součástí dekorací Jantarové komnaty byly čtyři mozaiky z florentského kamene, představující jednotlivé smysly. Protože byly během druhé světové války rozebrány, našly se poté jen tři části. O osudu čtvrté mozaiky se nic nevědělo, a to až do konce 20. století.

Profesor Wolfgang Eichwede z univerzity v Brémách sehrál při znovuzískání ztraceného pokladu klíčovou roli. O tom, jak se to stalo, promluvil v rozhovoru s britskými novináři Catherine ScottClark a Adrianem Levym, kteří byli autory knihy Jantarová komnata: Nevyřčený příběh o největším podvodu dvacátého století.

V roce 1997 se tomuto specialistovi na obnovu kulturních statků, uloupených během druhé světové války, ozval telefonem o půlnoci jakýsi muž, který si s ním domluvil schůzku. Když na ni do nedaleké hospody profesor za půl hodiny dorazil, vyslechl si vskutku senzační příběh.

Německého profesora Eichwedeho kontaktoval jistý Hans Achterman. Tento muž tvrdil, že je synem vojáka wehrmachtu, jenž bojoval u Leningradu v roce 1941. O tom, že si jeho otec něco z války přinesl, nevěděl až do roku 1978. Pak viděl televizní pořad o Jantarové komnatě a uvědomil si, že na půdě domu jeho rodičů leží něco, co vypadalo jako část slavné památky.

Když pak jeho otec zemřel a v novinách se začalo psát o výměně uloupených pokladů mezi Ruskem a Německem, napadlo ho, že by na svém nálezu mohl něco vydělat. Znělo to šíleně, ale byla to pravda. Před čtvrtou hodinou ranní se už bavili o finanční odměně.

Muž původně požadoval 400 000 marek, částka byla později snížena na 250 tisíc. Jenomže pak zničehonic vstal a bez domluvy odešel. Když se o tomto případu dozvěděla policie, hodlala muže zatknout za přechovávání odcizeného předmětu. Nebylo však možné ho najít. Brzy se tak z toho stalo velmi nepříjemné téma mezi ruskou a německou diplomacií.

Achterman věděl, že lepší nabídku nedostane. Kdyby mu chtěli dát víc, určitě by to pustili do médií. A tak profesora znovu kontaktoval. Dokonce cenu ještě snížil. Řekl si o 210 000 marek. S tichým souhlasem vlády a brémských podnikatelů své peníze dostal a vyhnul se zatčení. Na konci dubna roku 2000 tak mohli primátor Brém a předseda místní Hospodářské komory mozaiku slavnostně předat Vladimiru Putinovi. Na oplátku Rusové přivezli 101 grafik odcizených Sověty.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jantarová komnata
Wielkahistoria.pl: Mężczyzna znalazł na strychu część Bursztynowej Komnaty. „Brzmiało jak szaleństwo, ale to była prawda”