Slávka před deseti lety při vyjíždění autem z podzemní garáže odřela lak na zadním nárazníku. Vyřešila to lakem na nehty. Nikdy se na to nepřišlo.
Tenkrát jsem pospíchala a špatně si najela. Necítila jsem ale žádný náraz, a tak jsem skutečnost dál neřešila.
Objela jsem si veškeré nákupy a navečer se vrátila domů. Měli jsme jedno rodinné auto. Manžel není technicky zaměřený a auto bere jako prostředek dostat se z bodu A do bodu B. Nijak výrazně se jím jinak nezaobírá. Ale stará se o něj, dojede na myčku a uvnitř vozu udržuje pořádek.
Vyndávala jsem z kufru tašky a všimla si několika škrábanců na zadním nárazníku. Ihned se mi vybavil divný výjezd z podzemní garáže. Prostě jsem autem škrábla o roh. Sakra! Manžel mi samozřejmě hlavu neutrhne, ale bude remcat. Mám tři hodiny, abych vymyslela nějakou strategii. Pak se manžel vrátí z práce.
Asi za hodinu mě napadlo, že bych mohla škrábance lehce zamaskovat lakem na nehty. Černé auto, černý lak. Přišlo mi to jako geniální nápad. Místo jsem důkladně umyla odlakovačem a velmi opatrně štětečkem nanesla slabou vrstvu laku do škrábanců. Nechala jsem to zaschnout, vzala přípravek na leštění karosérií a rozleštila opravené místo. A aby postižené místo nevypadalo příliš čistě, vyrazila jsem se projet po polní cestě.
Druhý den jsem byla v práci jako na trní. Manžel nevolal, tak jsem se částečně uklidnila. Ani další dny jsem nebyla odhalena. Za pár let od drobné nehody přišel manžel s tím, že se na auto byl podívat kupec a plácli si. Když bylo auto prodané, váhala jsem, zda se manželovi přiznám. Ale rozhodla jsem se, že si tajemství nechám pro sebe.
Onehdy jsme byli s manželem na návštěvě u jeho rodičů a tchyně si stěžovala, že si koupili nový lakovaný stůl, že do něj párkrát narazila židlí a už má oprýskané nohy. Usmála jsem se: „Maminko, příště vám stůl opravím. To budete koukat.“ Při další návštěvě jsem si přinesla odlakovač a bílý lak. Stejným postupem jako na karoserii auta jsem opravila odřená místa na stole.
Všichni koukali a shodli se, že není skoro poznat, že jsou místa opravená. Usmívala jsem se od ucha k uchu a jen jsem prohodila: “ To víte, to si musíte umět poradit. Lak na nehty a tavná pistole jsou moji vděční pomocníci už mnoho let.“ A vybavila se mi situace, kdy jsem pro změnu průšvih s dlaždičkou vyřešila tavnou pistolí. A dlaždička drží už řadu let taky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
