Šárka je vyčerpaná z věčných hádek s manželem kolem politiky. Nepamatuje si, že by se dřív oba tolik o politiku zajímali. Nyní se dokážou seřvat třeba i na rodinné oslavě. Pak přišly vážnější problémy, na politiku se chvíli zapomnělo a paradoxně bylo hned lépe.
Z Vojtěcha (49) se stává strašný „dědek“ plný zášti. Nadává na politiku, hádá se se mnou a já už toho mám dost. Nadáváme si i před rodinou. Jediná světlá chvilka nastala při povodních, to jsme měli jiné starosti. Ráda bych to tak nechala, jinak by došlo snad na rozvod.
Když jsme se s Vojtěchem brali, nepamatuji se, že bychom spolu vůbec mluvili o politice. Kdo je u vlády, co se děje v našem okrese nebo co bychom chtěli v našem státě vylepšit. To opravdu nebylo naše téma. Vychovali jsme děti a občas bylo lépe, občas hůř. V poslední době se však začala situace vyhrocovat a oba jsme se změnili.
Vojtěch se stal bohužel typickým morousem, co nadává na všechno kolem. Nesnáší jakékoliv odlišnosti a tolerance pro něj znamená největší slabost společnosti. Navíc nadává denně na drahotu a mě to nebaví poslouchat. Ze všeho viní přední politiky.
„Čemu se pořád divíš? Všichni jsou v krizi, nejsme jediní na světě. Mám pocit, že to nechápeš,“ dohaduji se s manželem a ten si vede svoji. Nejhorší je, že čte jen nějaké pochybné stránky a pak mi vysvětluje, že je všechno podvod a mám vymytý mozek. Říká mi „sluníčkářko“ a podobně.
Došlo to tak daleko, že se během voleb spolu nejsme schopni bavit. Máme každý pocit, že ten druhý ničí naši zemi i její budoucnost. A nejen to, že si svými názory zaděláváme na kolaps, válku nebo život v chudobě. Jsem z toho už úplně unavená. Každá naše debata končí u politiky a vzájemného popichování.
Jakmile máme nějaké rodinné setkání, na začátku se snažíme držet a nepouštět se do debat ohledně politiky. Jenomže se to pokaždé zvrtne, protože s tím někdo začne. Příbuzní mají ale natolik rozum, že chtějí všechno včas utnout. To už na sebe ale s Vojtěchem křičíme bez ohledu na ostatní přihlížející.
„Ty jsi na starý kolena dezolát a netolerantní hovado!“ hulákám já. Tchyně se mě snaží umlčet receptem na koláč.
„ A ty zas ničemu nerozumíš, necháš si nabulíkovat cokoliv a podívej, kam to došlo. Sama by sis ani neškrtla a nechala se okrádat!“ křičí Vojta, zatímco mu jeho otec domlouvá. Jeden z mnoha trapasů.
Všimla jsem si, že už nás na několik oslav rodina nepozvala. Moje sestra mě dokonce požádala, zda bych na narozeniny neteře přišla sama.
„Něco si třeba vymysli. Ale já nechci kazit dětskou oslavu kvůli vašim hádkám ,“ řekla mi nesmlouvavě. Musím říct, že mi je stydno za nás oba. Uvažovala jsem o tom, že od manžela odejdu. Bylo by to pro mě dost finančně náročné.
Asi na měsíc jsme řešili jiné starosti. Zaplavená chata, problémy s dcerou a se zdravím. Nějakou dobu tedy politika nepřišla na přetřes a i přes těžké časy se mi ulevilo. Stmelilo nás to a chvíli jsme se vůbec nehádali. Přitom se nedá říct, že by jeden z nás byl s politickou situací spokojen.
Uvědomila jsem si, že si do světa politiky projektujeme všechny naše bolístky a strachy. Všude je přehršel informací, kterými se necháváme dobrovolně zasypat a pak máme pocit, že je třeba se bránit. A hlavně se mezi sebou rvát. Chtěla bych to zkusit omezit, nesledovat každou kampaň, nečíst každý článek o tom, kdo je větší zloděj. Mám dojem, že naše momentální nastavení rozhodně nepřispívá lepší budoucnosti. Snad bude Vojtěch ochoten přistoupit na můj návrh.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
