Šárka se zamilovala do ženáče. Věděla, že to nebude jednoduché, ale pořád doufala, že budou brzy konečně spolu. Stálo ji to spoustu trpělivosti a odříkání. Ale šťastného konce se stejně nedočkala.
Když jsem před lety prožívala s kamarádkou její nešťastnou lásku se ženatým mužem, říkala jsem si, že do tohohle bych nikdy nešla. Jenže zamilovanost vám někdy zaslepí rozum a paměť a najednou v tom lítáte také. A vaše zásady jsou najednou fuč.
Pořád nebyl ten správný čas na rozvod
Marek mě hned okouzlil. Byl charismatický, zábavný a galantní. Přesně takového chlapa jsem vždy hledala. Jenže tenhle měl jednu vadubyl už okroužkovaný. Věřila jsem ale, stejně jako stovky milenek přede mnou, jeho slibům. „Šárko, budu se brzy rozvádět, jen musíme počkat na ten správný čas,“ řekl mi hned na začátku našeho vztahu. S manželkou už tehdy bydleli odděleně a chodil za ní jen kvůli malému synovi. Času na sebe jsme tak měli více než dost. A mě to vyhovovalo. Byla jsem zamilovaná a ochotná mu věřit, že na rozvodu opravdu pracuje. A brzy spolu začneme nový život.
Ten správný čas ale pořád odsouval. Po roce jsem začala být hodně netrpělivá. Ale pořád jsem poslouchala nějaké výmluvy, proč se protahuje. Sváděl to na manželku, která prý dělala problémy a nechtěla se dohodnout na rozdělení majetku a výši alimentů. Pak to byl najednou její zdravotní stav, kterému by rozvodové řízení přitížilo. Začalo mě to pořádně štvát a připadala si, jak ta nejnaivnější nána na světě.
Když jsem mu jednou řekla, že už dál nemůžu, začal mě přemlouvat. „Šárinko, lásko moje, jen mi dej ještě trochu času. Všechno vyřeším,“ slíbil mi už poněkolikáté a přidal k tomu drahý dárek. Koupil mi krásné hodinky a pozval mě na luxusní wellness víkend. Zas mě ukecal. Zas jsem jeho hezkým slovíčkům a gestům podlehla. Ty chvíle s ním byly krásné, ale pokaždé, když jsem se vrátila domů, měla jsem pocit, že tohle není to, co chci. Že tohle nemám zapotřebí. Ale přesto jsem pořád čekala.
Uběhly další měsíce a já jsem stále věřila, že Marek bude opravdu rozvedený muž a bude jen můj. Po dlouhém čekání a dlouhých tahanicích se to jednoho krásného dne opravdu stalo. Ale stala se také strašně zvláštní věc. Už když mi Marek nadšeně volal od soudu, že to musíme večer oslavit, něco se ve mně zvrtlo. Nechápala jsem. Máš přeci to, co jsi tak moc chtěla. Proč taky nejásáš? Ptala jsem se sama sebe. V tu chvíli jsem si uvědomila něco, co mě samotnou šokovalo. Už jsem ho nechtěla. Když mi pak ukazoval rozvodové papíry, koukala jsem na ně a necítila nic. To, co mě dřív tak lákalo, bylo najednou pryč. Zahrnoval mě drahými dárky a luxusními zážitky, ale já jsem pochopila, že to nestačí. Přestala jsem si ho vážit za všechny ty lži a sliby, které mi dával. Vlastně se mi začalo hnusit to, jak se ke své exmanželce zachoval. A představila jsem si, že by se jednou mohl tak zachovat i ke mně.
Nakonec jsem se rozhodla, že to musím mezi námi ukončit. „Marku, už to nemá smysl. Po těch dvou letech jsem si uvědomila, že tě už nechci. Už nemám sílu pokračovat,“ řekla jsem mu, když jsme se sešli na večeři a on začal plánovat naše sestěhování. Zůstal na mě jen zírat. „Cože? To je nějaký vtip? Teď, když jsem se rozvedl kvůli tobě, mě jako opustíš?“ zasyčel. Jeho sympatická tvář byla najednou plná nenávisti. „Nikdy ti to neodpustím,“ vpálil mi na rozloučenou. Ale já jsem věděla, že jsem udělala správné rozhodnutí a neuvěřitelně se mi ulevilo. A opravdu už nikdy žádného ženatého chlapa nechci. I kdyby byl sebekrásnější a sliboval mi modré z nebe.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
