Monika je jedna z mých nejlepších kamarádek a vždycky jsem ji obdivovala. Nejen že vypadá vždy skvěle, také vše zvládá s úsměvem na rtech a k tomu má krásnou rodinu. Všichni jí závidí, jak skvělé má manželství, dokonalého manžela, krásný dům a bezproblémové děti.
Kdybyste viděli její účty na sociálních sítích, možná byste pukly závistí. Dokonalý život vyobrazený ještě na dokonalejších fotkách. Rodinka jak z katalogu se usmívá na drahých dovolených nebo na jejich zahradě u bazénu. K tomu každodenní fotky nejrůznějších pokrmů a zákusků, které zvládá Monika připravovat. Koukáte na to a říkáte si, že asi něco děláte špatně, protože tohle se vám nejspíš nepodaří, i kdybyste se na hlavu stavěli.
Ale já upřímně Monice nezávidím. Znám totiž blíže pozadí toho všeho pozlátka. Její manžel je vysoce postavený manažer. Vydělává sice spoustu peněz, ale za cenu toho, že ho doma skoro nevidí. Monika se ho snaží maximálně obskakovat, když přijede domů, ale čas na sebe skoro nemají. „Moni, ty vaše fotky, to je luxus. To jste zas měli super léto, co? Tomu mýmu se nechtělo ani do Chorvatska,” svěřila se jedna z našich kamarádek, když jsme vyrazily na pravidelnou dámskou jízdu. Monice podobné lichotky dělají samozřejmě dobře. Ale tentokrát v jejím výrazu bylo něco zvláštního. Jako by ztratila úplně jiskru.
Moniku už znám hodně let, a tak prostě poznám, když něco předstírá. Kolikrát jsem jí říkala, že jsem přeci její kamarádka, že přede mnou nic hrát nemusí. Ale má s tím trochu problém. Až po delším naléhání a třeba několika skleničkách se trochu rozpovídá. Poslední dobou cítím, že u nich doma není něco v pořádku a nechce to přiznat. Monika sice stále hraje dokonalou roli, ale ne vše se dá zamaskovat. Ani ty kruhy pod očima už jí nejdou skrýt pod dobře udělaný makeup.
Párkrát jsem se jí pokusila naťuknout. „Moni, jsi v pohodě? Mám pocit, že se něco děje,“ ptala jsem se jí nenápadně. „Vypadáš unaveně a tvůj úsměv je tak nezvykle křečovitý!“ Ona se ale jen zasmála a mávla rukou. „Ale Sáro, proč by se něco dělo? Všechno je perfektní. Jen je toho se začátkem školního roku trochu více. Vždyť to znáš,“ odpovídala mi dost neupřímně.
Jednou odpoledne jsem jela kolem jejich čtvrti a napadlo mě Moniku překvapit návštěvou. Nebylo to nic neobvyklého, občas jsme se navštěvovaly bez ohlášení. Když jsem ale přišla ke dveřím, uslyšela jsem něco, co mě úplně vykolejilo. Monika a její manžel se šíleně hádali tak hlasitě, že to bylo slyšet až ven. Ani jsem nestihla zaklepat. I když by to nejspíš ani neuslyšeli. Stála jsem tam jak zmrazená, neschopná pohybu.
„Ty vůbec nechápeš, jak moc mě ničíš! Bůhví s kým vším se taháš, když nejsem doma. Jde ti jen o moje prachy a já už toho mám dost!“ křičel její manžel Radek. Pak jsem slyšela Moniku, jak mu v slzách odpovídá: „Prosím, neopouštěj nás, udělám cokoli, co budeš chtít…” A Radek dodal zuřivě: „Ještě jednou se dozvím, že si byla někde s jiným chlapem a udělám ti ze života peklo. Rozumíš?” Dál už jsem poslouchat nechtěla ani nemohla. Celá šokovaná jsem nasedla do auta a odjela.
A nemohla jsem přestat myslet na to, co jsem vyslechla. Když jsme se pak o několik dní později s Monikou potkaly, nevydržela jsem to. „Moniko, já tam byla, slyšela jsem vás. Proč mi lžeš?“ ptala jsem se jí v klidu. Ona mě ale poprvé v životě úplně vyjela. „To ti přijde jako normální poslouchat cizí hovory?” řekla mi s opravdu zlým výrazem.
„Jen jsme se trochu pohádali, to se přece stává každému, ne?“ dodala už trochu klidněji. Z jejího hlasu ale byla cítit nervozita a já věděla, že v pořádku vůbec není. Ještě chvíli jsem zkoušela, jestli se mi s něčím nesvěří. Ale je strašně zaseknutá, jak kdyby měla velký strach. Strach odhalit konečně pravdu a postavit se cholerickému a žárlivému manželovi?
Vážně nevím, co mám dělat. Monika je moje blízká kamarádka a já chci, aby byla šťastná. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že v jejich manželství jsou velké problémy, které si nechce přiznat. Poznám, že se Monika trápí, ale nevím, jak jí pomoci, když stále všechno popírá. Bojím se, aby se jednoho dne nestalo něco opravdu ošklivého a já si to pak vyčítala.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
