Pornoherec Robert Rosenberg učí sportovat dětské, ale i dospělé autisty. „S oblibou říkám, že netrénuji autisty, ale oni mě. Já se na nich učím. Učím se trpělivosti, nevděku, tomu, že každý pohyb je problém,“ popisuje v talk show Na kafeečko.

„Měl jsem na to vyhrazené hodiny, ale v současné době jsem je musel trochu okleštit. Dělám to celé zadarmo, neberu na to žádné dotace, proto je to aktuálně jen ve čtvrtek od 15 hodin a chodí ke mně taková stálá skupinka,“ říká Rosenberg, který trénuje v pražské Hartigově ulici. „Dříve jsem dělal ještě úterky. Tam jsem měl klučinu, který nakonec sám od sebe přestal chodit. Důvod asi známe – pro rodiče je velmi namáhavé někam je vozit. Když šel jednou za mnou, tak ho přepadli a okradli. Myslím, že rodiče se o něj začali trošku bát a neměli čas ho vodit,“ míní.

Robert Rosenberg se s autisty postupně naučil komunikovat a pracovat. „Mám několik dobrých fyzioterapeutů a na telefonu psychology. A hlavně mám osmiletého syna, který je skvělý. Děti nemají zábrany a vidí všechno trošku jinak. On s nimi dokáže komunikovat v jejich stylu,“ vysvětluje Robert a přidává několik příkladů.

„Jedné holčičce jsou mentálně dva roky a tam je to dost těžké, navíc měla v poslední době hodně epileptických záchvatů, takže musíme brzdit. Potom máme druhou, té je 36. Věkově z nich bude nejstarší, ale mentálně zůstává na deseti letech a je hluchoněmá,“ popisuje s tím, že hovory s ní si veskrze užívá.

Mezi jeho klienty patří i jistý klučina Kája. „Ten pravidelně ve středu zavolá a řekne: ‚Roberte, ty jo, já to zítra nezvládnu, nepřijdu. Mě všechno bolí, nezlob se.‘ ‚Dobře, Kájíku, tak zítra ve tři tě čekám.‘ A on pokaždé přijde, to je na něm krásné,“ směje se Rosenberg.

V talk show Na kafeečko také popsal nesnáze autistů, když dopravní podnik ze dne na den změní trasu některé autobusové linky. „Jsme na Hartigově ulici, kterou rozkopali a nejezdí tam autobusy. A vezměte si, jaký šok je to pro autisty. Kája je mentálně na šesti letech, takže šestileté dítě jede po Praze. Najednou zjistil, že nevystoupil – skončil až někde u Flóry,“ postěžoval si Rosenberg.

„Pak mi volá a říká: ‚Roberte, prosím tě, nezmlátíš mě? Je všechno v pohodě? Já za to nemůžu, ale on ten autobus u vás nezastavil a já zabloudil.‘ Řekl jsem: ‚To je v pohodě, doběhneš a zacvičíme si.‘ Věděl jsem, že to nemůže dát,“ vypráví, jak řešil nenadálou situaci.„Pak jsem mu řekl: ‚Hele, dobrý, jeď domů, zacvičíme si příště.‘ Zavěsil jsem, trénuju klienty, a on najednou na konci přišel. ‚Kájo, co tady děláš?‘ ‚Mně bylo smutno, tak jsem tě přišel aspoň pozdravit.‘

​

​Robert Rosenberg nemá rád jednoduché věci

Proč začal Robert Rosenberg trénovat právě autisty, na to nemá jednoznačnou odpověď. „Vždycky říkám, že si rovnám karmu, ale to nemá s karmou nic společného. Čím těžší případ, tím víc mě baví. Nemám rád jednoduché věci, jakékoliv, proto jsem svým způsobem úspěšný,“ zamýšlí se v talk show Na kafeečko.

Bere to jako jistý druh seberozvoje. „Chtěl jsem autisty poznávat a chtěl jsem vědět, jak to funguje. Něco je naučíte, mají týden volno, a zase nic nevědí, takže je to učíte znovu. Dělám s nimi už pátý rok a naučilo mě to, jak mám přistupovat k ostatním lidem. Když se na to podívám zpětně, tak je miluju,“ říká naprosto upřímně.

Jako příklad, kdy jeho práce skutečně pomáhá, uvádí autistickou slečnu, která je mentálně na dvou letech, ale váží 94 kilo. „Sedla si mi na klín a začala mě hladit. Máte tam vychovatele, kteří s ní tráví mnohem více času, a všichni byli v šoku. Nikomu z nich to neudělala. A to je pro mě nejvíc,“ uvádí Rosenberg. „Když vám potom ten vychovatel zavolá: ‚Hele, ona sama vlezla do vany.‘ Pro normálního člověka nic zvláštního, ale pro ně je to šok. Tohle mě strašně nabíjí.„

Cvičení s autisty pochopitelně bere Rosenbergovi hodně energie. S tím souhlasí také jeho manželka Petra. „Vždycky je to těžká hodina. Markétka třeba třistakrát za hodinu řekne: ‚Já už nechci cvičit.‘ Normálního člověka by to odradilo. Robert má trpělivost a nenechá se,“ chválí svého manžela. „Ale ona to nakonec odcvičí, to je na tom skvělé – najít hranici, na kterou s tím člověkem můžete jít. Každý z nich má nějaká specifika,“ dodává Rosenberg.

Od lidí z oboru si Robert vyslechl také jistou kritiku. „Malý Kája je strašně citlivý, dotknete se ho a bolí ho to. Nechce se koupat, má dlouhé nehty. Na konci jim dávám boxerské rukavice. Vyslechl jsem si: ‚Proč učíš takové lidi boxovat?'“ vypráví, co lidem na jeho počínání vadí. „Tomu se směju, protože s boxem to nemá nic společného. Ale rozhýbou si páteř a roztočí se, baví je to. A to já potřebuju, v Americe nás učili, že pohyb nás má bavit,“ vzkazuje Rosenberg rodičům autistických dětí.

Na fotografie Roberta Rosenberga s jeho ženou Petrou se můžete podívat v naší fotogalerii.

Pornoherec Robert Rosenberg učí sportovat dětské, ale i dospělé autisty. „S oblibou říkám, že netrénuji autisty, ale oni mě. Já se na nich učím. Učím se trpělivosti, nevděku, tomu, že každý pohyb je problém,“ popisuje v talk show Na kafeečko.

„Měl jsem na to vyhrazené hodiny, ale v současné době jsem je musel trochu okleštit. Dělám to celé zadarmo, neberu na to žádné dotace, proto je to aktuálně jen ve čtvrtek od 15 hodin a chodí ke mně taková stálá skupinka,“ říká Rosenberg, který trénuje v pražské Hartigově ulici. „Dříve jsem dělal ještě úterky. Tam jsem měl klučinu, který nakonec sám od sebe přestal chodit. Důvod asi známe – pro rodiče je velmi namáhavé někam je vozit. Když šel jednou za mnou, tak ho přepadli a okradli. Myslím, že rodiče se o něj začali trošku bát a neměli čas ho vodit,“ míní.

Robert Rosenberg se s autisty postupně naučil komunikovat a pracovat. „Mám několik dobrých fyzioterapeutů a na telefonu psychology. A hlavně mám osmiletého syna, který je skvělý. Děti nemají zábrany a vidí všechno trošku jinak. On s nimi dokáže komunikovat v jejich stylu,“ vysvětluje Robert a přidává několik příkladů.

„Jedné holčičce jsou mentálně dva roky a tam je to dost těžké, navíc měla v poslední době hodně epileptických záchvatů, takže musíme brzdit. Potom máme druhou, té je 36. Věkově z nich bude nejstarší, ale mentálně zůstává na deseti letech a je hluchoněmá,“ popisuje s tím, že hovory s ní si veskrze užívá.

Mezi jeho klienty patří i jistý klučina Kája. „Ten pravidelně ve středu zavolá a řekne: ‚Roberte, ty jo, já to zítra nezvládnu, nepřijdu. Mě všechno bolí, nezlob se.‘ ‚Dobře, Kájíku, tak zítra ve tři tě čekám.‘ A on pokaždé přijde, to je na něm krásné,“ směje se Rosenberg.

V talk show Na kafeečko také popsal nesnáze autistů, když dopravní podnik ze dne na den změní trasu některé autobusové linky. „Jsme na Hartigově ulici, kterou rozkopali a nejezdí tam autobusy. A vezměte si, jaký šok je to pro autisty. Kája je mentálně na šesti letech, takže šestileté dítě jede po Praze. Najednou zjistil, že nevystoupil – skončil až někde u Flóry,“ postěžoval si Rosenberg.

„Pak mi volá a říká: ‚Roberte, prosím tě, nezmlátíš mě? Je všechno v pohodě? Já za to nemůžu, ale on ten autobus u vás nezastavil a já zabloudil.‘ Řekl jsem: ‚To je v pohodě, doběhneš a zacvičíme si.‘ Věděl jsem, že to nemůže dát,“ vypráví, jak řešil nenadálou situaci.„Pak jsem mu řekl: ‚Hele, dobrý, jeď domů, zacvičíme si příště.‘ Zavěsil jsem, trénuju klienty, a on najednou na konci přišel. ‚Kájo, co tady děláš?‘ ‚Mně bylo smutno, tak jsem tě přišel aspoň pozdravit.‘

​

​Robert Rosenberg nemá rád jednoduché věci

Proč začal Robert Rosenberg trénovat právě autisty, na to nemá jednoznačnou odpověď. „Vždycky říkám, že si rovnám karmu, ale to nemá s karmou nic společného. Čím těžší případ, tím víc mě baví. Nemám rád jednoduché věci, jakékoliv, proto jsem svým způsobem úspěšný,“ zamýšlí se v talk show Na kafeečko.

Bere to jako jistý druh seberozvoje. „Chtěl jsem autisty poznávat a chtěl jsem vědět, jak to funguje. Něco je naučíte, mají týden volno, a zase nic nevědí, takže je to učíte znovu. Dělám s nimi už pátý rok a naučilo mě to, jak mám přistupovat k ostatním lidem. Když se na to podívám zpětně, tak je miluju,“ říká naprosto upřímně.

Jako příklad, kdy jeho práce skutečně pomáhá, uvádí autistickou slečnu, která je mentálně na dvou letech, ale váží 94 kilo. „Sedla si mi na klín a začala mě hladit. Máte tam vychovatele, kteří s ní tráví mnohem více času, a všichni byli v šoku. Nikomu z nich to neudělala. A to je pro mě nejvíc,“ uvádí Rosenberg. „Když vám potom ten vychovatel zavolá: ‚Hele, ona sama vlezla do vany.‘ Pro normálního člověka nic zvláštního, ale pro ně je to šok. Tohle mě strašně nabíjí.„

Cvičení s autisty pochopitelně bere Rosenbergovi hodně energie. S tím souhlasí také jeho manželka Petra. „Vždycky je to těžká hodina. Markétka třeba třistakrát za hodinu řekne: ‚Já už nechci cvičit.‘ Normálního člověka by to odradilo. Robert má trpělivost a nenechá se,“ chválí svého manžela. „Ale ona to nakonec odcvičí, to je na tom skvělé – najít hranici, na kterou s tím člověkem můžete jít. Každý z nich má nějaká specifika,“ dodává Rosenberg.

Od lidí z oboru si Robert vyslechl také jistou kritiku. „Malý Kája je strašně citlivý, dotknete se ho a bolí ho to. Nechce se koupat, má dlouhé nehty. Na konci jim dávám boxerské rukavice. Vyslechl jsem si: ‚Proč učíš takové lidi boxovat?'“ vypráví, co lidem na jeho počínání vadí. „Tomu se směju, protože s boxem to nemá nic společného. Ale rozhýbou si páteř a roztočí se, baví je to. A to já potřebuju, v Americe nás učili, že pohyb nás má bavit,“ vzkazuje Rosenberg rodičům autistických dětí.

Na fotografie Roberta Rosenberga s jeho ženou Petrou se můžete podívat v naší fotogalerii.