Zpěvák Richard Krajčo (47) nedávno s manželkou Karin koupil Kostel sv. Petra a Pavla v Chotěvicích. Jak přiznává v našem rozhovoru, také díky staré nemovitosti začal jinak přemýšlet o nadpřirozenu, které se s příchodem podzimu a brzké tmy znova vplíží do našich životů. Ne náhodou se nová kniha Karin Babinské jmenuje Čarodějky.
„Když se o tom s někým bavíme, tak říkají, že bychom neměli věřit na něco jiného mezi nebem a zemí, než je pán Bůh. Ale já vlastně nevím, jestli to zrovna nejsou andělé nebo kdovíkdo, kdo vám občas pomáhá v nějakém tom nasměrování,“ zamýšlí se v našem rozhovoru Richard, kterého v tomto směru velmi ovlivnila maminka, která se dlouhé roky věnuje výkladu karet.
Doporučené video: Rozhovor s Richardem Krajčem o panických atakách
Richard Krajčo chápe, že je Karin při psaní odpojená
Richarde, už jste četl novou knihu své manželky Karin Babinské, Čarodějky?
Samozřejmě. Byl jsem asi první, kdo tu knihu četl, když ji Karin dopsala. Nejen z toho důvodu, že mě to zajímalo, ale také proto, že jsem namlouval její audioverzi. Má mě za exkluzivního čtenáře svých knih.
Námět prý Karin napadl během procházky v Ďáblickém lese. Vy ji nedoprovázíte?
Občas ano. Chodí s pejsky pravidelně každý den a já nejsem každý den doma. Navíc si myslím, že každý občas potřebujeme být chvíli sám a popřemýšlet nad vlastními věcmi. Chodíme spolu, ale také bez sebe.
Prý si celá rodina musí zvykat, když píše, protože vás v tu dobu opouští. Jak to snášíte?
Je to tak. Víte, ono to asi patří k tvorbě. Každý to má jinak, ale u ní je to pro rodinu komplikované tím, že to trvá delší období. Já když skládám písničky, můžu to dělat zavřený v pracovně a pobrukovat si, dokud nechytnu motiv, a potom na čtyři dny odjet. Ale ona píše knihu třeba rok. Řekněme, že pět měsíců se rozepisuje, a potom přijde čtyřměsíční finále, a to je náročnější, protože je odpojená od běžného fungování. Na druhou stranu, já jsem na to zvyklý ze své vlastní tvorby – když děláme s kapelou desku, odjíždím na měsíc a vím, že to člověk potřebuje. Potřebujete se zavřít do svého světa. Nebýt rušeni a soustředit se, byste dodělali, co potřebujete.
Umím i uvařit pár jídel, říká Krajčo
Rodinný chod to nenarušuje?
Když to potřebuje Karin, snažím se fungovat já. Když tam nejsem já, tak se snaží zase ona – být majákem pro rodinu. Protože to oba známe, dokážeme si vyjít vstříc a máme pochopení. Já to mám naopak, sám jí říkám: „Hele, radši se seber a odjeď pryč! I pro mě bude lepší, když budeš měsíc pryč.“ Když po šesti nebo sedmi hodinách uzavře proces denního psaní, tak s ní potom stejně není řeč. Po domě lítá jakási zbloudilá duše. Někdy si myslím, že by to odloučení mohlo být i razantnější, aby se mohla soustředit opravdu jen na psaní a nemusela se mnou řešit ranní svačiny pro děti. Vím, že to člověk k tvorbě potřebuje.
Umíte dětem uvařit? Šunkofleky?
To zrovna neumím. Umím jen pár jídel. Ale řekl bych, že týden bychom spolu přežili a bylo by to podobné jako v té školní jídelně – víte, ono se vám to po týdnu také začne opakovat. Umím vařit nějaká jídla s květákem – květákový mozeček – nějaké ty omáčky. Kuřecí řízky nedělám, vařím zeleninová jídla, protože jsem vegetarián a Karin také. Ale dávám dětem také možnost si objednat, pokud by s mým kulinářským výtvorem nebyly spokojené. Máme svobodu a myslím, že týden v kuse by se mnou zvládly.
Kniha se jmenuje Čarodějky a nám pomalu začíná sychravý podzim, Halloween. Máte zkušenost s nadpřirozenem?
Je to téma, kterého se kniha Čarodějky malinko dotýká, ale název svádí z cesty. Není to žádný Harry Potter v sukních. Pojednává se tam o něčem mezi nebem a zemí. Moje maminka dlouhá léta vykládala karty a já jsem na tom odmalička vyrůstal, proto je mi tohle téma obecně velmi blízké.
Vyšlo vám někdy něco, co vás vyděsilo? I v rámci dlouhodobé předpovědi?
Dnes už vím, na co se mám ptát – a na co ne. Co vědět chci, a co naopak vůbec ne. Maminka už to nedělá, respektive už vykládá jen mně, když je to opravdu nezbytné a potřebuji se o něčem poradit. Ona je taková ta kartářka s 99% úspěšností, což je někdy až děsivé.
Co se jí třeba povedlo předpovědět?
Všechno. Třeba kolem mého života absolutně všechno – a mnohem více dopředu. Aniž bych to chtěl vědět. Ne že bych se na to nezeptal, ale nevím, jestli jsem to chtěl vědět. Prostě jsem v tomhle vyrostl.
Znamená to, že před velkým turné si jdete k mamince pro radu, jestli bude všechno v pořádku?
Ano, dnes už s ní řeším v podstatě jen pracovní otázky, už ne osobní. Když to potřebuji vědět, nebo se sám neodkážu rozhodnout, kterým směrem se vydat. To se k ní jdu občas poradit. Ale ono to nakonec není o tom, že to uděláte podle karet, takhle to nefunguje. Jak už je na stole vidím těch čtyřicet let, dokážu v nich v tu chvíli i něco vyčíst. Neumím si je sám vyložit. Může vás to jen někam popostrčit, nebo vás to před něčím varovat, ale ono je správné udělat si ty věci po svém. A já jsem je často dělal po svém. Často jsem se spálil, ale to k tomu patří.
Existuje podle vás něco mezi nebem a zemí? Svět duchů?
Je to kontroverzní téma. Už proto, že vlastníme kostel. Když se o tom s někým bavíme, tak říkají, že bychom neměli věřit na něco jiného mezi nebem a zemí, než je pán Bůh. Ale já vlastně nevím, jestli to zrovna nejsou andělé nebo kdovíkdo, kdo vám občas pomáhá v nějakém tom nasměrování. Takže určitě, věřím na něco mezi, i kdyby to měla být jakákoliv síla nebo víra. Ono se říká: „Víra hory přenáší. Víra uzdravuje.“ Myslím, že mnohdy je hrozně důležité se pro něco rozhodnout, nadchnout, i když se bojíte. Třeba zrovna tohle je věc, kterou vám ty karty umožní. Řeknou: „Neboj se, když se do toho zakousneš, tak to zvládneš.“ A člověk by to jinak třeba neudělal. Můžete jít za kámošem, to je jedno. Buď si vyložíte karty, nebo půjdete za Pepou, a vy to stejně uděláte.
Na fotografie Richarda Krajča a Karin Babinské, a také na jejich děti se můžete podívat v naší fotogalerii.
