Renáta zažila rok velmi intenzivního vztahu s Michalem. Ten ho však utnul „v nejlepším“. Renáta se nehodlá s mířit s tím, že je konec. I kdyby v tom byla další žena, Renáta neztrácí naději, že se k ní Michal vrátí.
S Michalem (33) to bylo jiné
a opravdové. Sice jsme se do všeho vrhli asi příliš rychle, ale
ničeho nelituji. Přítel však vztah nečekaně ukončil den před
naším prvním výročím a já se od té doby snažím věřit, že
si to ještě rozmyslí.
Začátky byly velice
rychlé
S Michalem jsem chodila rok a
byla to pořádná smršť. Nikdy jsem s nikým ve vztahu
nepostupovala vpřed takovou rychlostí a asi to nedělalo dobrotu.
Oba jsme byli po dlouholetých vztazích, dostatečně odpočatí a
natěšení na něco nového. Když jsme se poznali, jiskra
přeskočila okamžitě. V tu chvíli jsme oba věřili, že tentokrát
je to „ono“.
Během týdne proběhlo
několik schůzek a já už u Michala přespávala. V posteli nám to
klapalo jedna báseň, přesně takového chlapa jsem si vysnila.
Neváhal mě pozvat na narozeniny svého otce, přestože jsme se
znali teprve čtrnáct dní. Jeho velká rodina mě přivítala mezi
sebe téměř jako nového člena a mě to ohromně dojalo. Cítila
jsem se v bezpečí a měla jistotu, že jsem našla budoucího
manžela.
Po půl roce mi končila
nájemní smlouva a Michal mi nabídl, že si najdeme společný byt.
Do měsíce jsme bydleli spolu a já byla nadšená. Líbilo se mi,
že se můj přítel nebojí závazků. Kamarádi nás varovali, ať
nespěcháme. Ale já jsem věřila, že na první výročí dostanu zásnubní prstýnek a řeknu „ano“. Jenomže po roce přišla
ledová sprcha. Michal si chtěl promluvit.
Když to vyslovil, zabolelo mě uprostřed hrudi
Michal
působil vážně a vůbec to nevypadalo, že by mě chtěl žádat o
ruku. Den před naším výročím si mě posadil v obýváku, ztišil
televizi a se smutným výrazem v obličeji mi řekl strašnou věc.
„Dost jsem o tom uvažoval a ještě, než bude příliš pozdě, chtěl bych to zastavit. Myslím, že se k sobě nehodíme a chci se rozejít.“
Byla
to rána pod pás. Oněměla jsem a snažila se zadržet slzy i proud
nekonečných otázek a pak i výčitek. Neměl k tomu co dodat,
řídil se prý svým srdcem a nemá vysvětlení.
Zůstala
jsem ještě měsíc, než jsem si našla bydlení a zabalila všechny věci.
Chovala jsem se přátelsky a dokonce se snažila o nějaký smysl pro humor.
Při
odchodu jsem Michalovi řekla, že to neberu jako definitivní konec.
„Možná jsme na to šli rychle. V klidu si to promysli a třeba zjistíš, že to byl ukvapený závěr. A jestli ne, ráda bych zůstala aspoň přáteli.“
Michal
neurčitě přitakal a já za sebou zavřela dveře. Byla jsem
skálopevně přesvědčená, že mu budu chybět už po týdnu.
Zatím se tak ale nestalo a už je to měsíc.
Naděje přeci umírá poslední
Michalovi
občas pošlu nějakou zprávu, vtipné video anebo mu jen sepíšu,
jaký jsem měla týden. Odpovídá mi zřídka a trochu váhavě. S pláčem
pročítám naše první zamilované zprávy. Říkám si, že tohle
všechno přeci nemohl jen tak zahodit. Jeho důvody pro mě nejsou
pochopitelné a nedokážu to uzavřít. Nedávno mi volal a byl to vážně moc milý hovor. Od té doby mám zase velké naděje a nedá mi to
spát.
Vyzvídala
jsem u všech přátel, jestli nemají tušení o nějaké holce,
ale nikdo nic neví. Připadá mi nelogické utnout vztah v rozletu a
proto si myslím, že jde ve skutečnosti o nějakou jinou slečnu. Michal ale brzy zjistí,
že udělal chybu a vrátí se ke mně. Do té doby musím vydržet a doufat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
