Radek měl spřízněnou duši v sestřenici Blance. Vyrůstali spolu a v dospělosti si často telefonovali nebo se navštěvovali. Blanka před měsícem tragicky zahynula a Radkovi se od té doby zdají zvláštní sny.
Měl jsem to štěstí, že jsem v životě poznal člověka, se kterým jsem si byl blízký, o kterém jsem mohl říct, že mě nikdy nepodrazí.
Už od puberty jsem si uvědomoval, jaké mám štěstí. S Blankou jsme byli spřízněné duše. Vídali jsme se od dětství. Nemuseli jsme mluvit, a druhý hned věděl. Stačila gesta. Měli jsme stejné názory, stejný pohled na svět a vyznávali jsme stejné hodnoty. S nadsázkou jsem říkal, že tam nahoře mě někdo neměl rád. Nechal mě poznat, že existuje dokonalá žena, ale byla to příbuzná. Zakázané ovoce. Už v mládí jsem tušil, že najít si partnerku pro život a nesrovnávat bude složité.
Bylo. Moje manželka Silvie na Blanku žárlila. První roky jsme se kvůli sestřenici často hádali. Ale pak si vše sedlo a Silva pochopila, že Blanka není konkurence. A tak se naše rodiny často navštěvovaly a byl jsem za to rád. Nicméně musím uznat, že k Blance jsem byl naprosto upřímný. Mluvil jsem s ní bez obalu, to jsem si ke své ženě dovolit nemohl. Blanka neodsuzovala, vyslechla a řekla názor, kdežto Silva na první dobrou hned věděla, že by se zachovala jinak, lépe a moudřeji.
Blanka byla moje zrcadlo. Dokázala mi zprostředkovat zajímavý pohled na problém a svými postřehy mě dovedla k rozumnému závěru. Manželku miluji, jsme spolu už dvacet let, dala mi dvě děti a je to moje druhá polovička. Ale musím uznat, že si s ní nerozumím tak jako se sestřenicí.
Před měsícem se mi zbořil svět. Blanka tragicky zahynula, utonula na dovolené. Prý srdeční selhání. Po týdnu se mi zdál první divný sen. Maloval jsem nabílo prázdnou místnost. Další sen byl ještě divnější. Na stole ležela mrtvá Blanka, já ji omýval a oblékl do bílé noční košile. A pak se mi několik dní zdálo, jak Blanka leží v oné místnosti. Silva mi říkala, že ze spaní brečím. Přiznávám, jsem totálně rozbitý. Mám pocit, že se s touto ztrátou nevyrovnám.
Je to pár dní, kdy se mi zdál poslední sen ze série o Blance. Seděla v bílé noční košili na kraji mé postele. Hladila mě po vlasech a já brečel. Další, co si pamatuji, bylo, že zašeptala něco jako „smíření se světem“. Tento poslední sen mi každopádně vnesl trochu klidu do duše. Blanka vypadala spokojeně a vyzařoval z ní klid. Silva mi je po celou dobu oporou. Prohlíží si se mnou fotky z dětství, povídá si se mnou o Blance a hodiny se mnou sedí na gauči a hladí mě po vlasech. To mi dělá dobře na nervy.
Na měsíc jsem se totálně sesypal a musím se vrhnout zpět do života. Vezmu rodinu na dovolenou a strávíme společný čas, protože to je to jediné, na čem záleží. Na rodině. Umět se zastavit a vnímat krásy života. Že dýcháme. Že vnímáme. Že jsme. Zítra koupím velkou kytici růží, položím ji Blance na hrob a tím uzavřu svůj smutek. Jsem šťastný chlap. Zažil jsem mentální blízkost se sestřenicí a mám skvělou manželku a děti. Všechny z celého srdce miluji.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
