Bylo to v jednom z těch nečekaných okamžiků v mém životě. Seděla jsem na skupinové terapii, střežící své city ve svém uzavřeném srdci. A v ten den vstoupil do mého života Matěj. Nenašli jsme pouze místo, kde jsme sdíleli své bolesti a touhy, ale také jeden druhého – nečekanou šanci na lásku.
Jedno chladné úterní odpoledne jsme seděli po terapeutickém sezení v kavárně, kde jsme se rozhodli pokračovat v rozhovoru.
S něžností v očích se Matěj zeptal: „Terko, jak ses dneska cítila na terapii?“
Přejela jsem prsty po hladkém povrchu šálku kávy a odpověděla: „Bylo to náročné, ale zároveň osvobozující. Nikdy bych si nemyslela, že v takovém prostředí můžu najít takovou podporu.“
Matěj přikývl. „Ano, já to cítím podobně. A vlastně, chtěl jsem ti poděkovat.“
„Za co?“ zeptala jsem se s pobaveným úsměvem.
Matěj se zhluboka nadechl. „Za to, že jsi tu. Tvoje slova a tvář jsou pro mě každý týden výrazným světlem. Cítím, že s tebou mohu být sám sebou.“
Dali jsme tomu šanci
Pohladil mě po ruce. „Díky, Matěji. I já si toho vážím. Mám pocit, jako bychom se znali už věčnost, i když jsme spolu zatím strávili tak málo času.“
Matěj se usmál. „Vím, že to může znít trochu neobvykle, ale mám pocit, že mezi námi něco vzniká. Něco víc než jen přátelství.“
Upřeně jsem se na něj zadívala. „Ano, cítím to taky. A myslím, že to je něco krásného. Ale zároveň mám strach, co na to řeknou ostatní ve skupině, víš?“
Matěj pokrčil rameny. „Rozumím. Ale možná bychom mohli dát našim pocitům šanci. Nechat to, ať se vyvine přirozeně.“
Přikývla jsem. „Myslím, že bychom měli. Ať už to povede kamkoliv, jsem ráda, že tě znám.“
Pozval mě na dovolenou
A tak začala naše cesta nejen skrze terapeutický kruh, ale i cestou objevování nových emocí a možná i lásky. Osud nás svedl dohromady nečekaným způsobem, ale to, co mezi námi roste, je něco, co nelze jednoduše předpovědět.
Matěj a já jsme pokračovali ve svém vztahu, který se vyvíjel mimo terapii. Naše setkání v kavárně se stalo pravidelným rituálem, kde jsme sdíleli své radosti, starosti a nekonečné rozhovory, které spojovaly naše srdce stále více.
Několik měsíců poté se Matěj rozhodl, že je čas na něco výjimečného. Zorganizoval romantickou dovolenou pro nás oba na malebném pobřeží. Při západu slunce vzal Matěj moji ruku a řekl: „Terezko, od té chvíle, co jsme se potkali, jsem cítil, že naše cesty byly spojeny osudem. Tvoje láska mi dodává sílu a radost každý den. Chtěl bych tě požádat o něco víc.“
Požádal mě o ruku na pláži
S těmi slovy Matěj poklekl na jedno koleno a vyndal z kapsy krabičku. Otevřel ji a přede mnou byl nádherný prsten, který zářil v teplých barvách podvečerního slunce.
„Terezko, chtěl bych, abys strávila zbytek svého života se mnou. Vezmeš si mě?“
Slzy radosti a emocí se třpytily v mých očích. S radostným úsměvem na tváři jsem skoro vykřikla: „Ano, Matěji, ano!“
A tak na tom malebném pobřeží, kde se osud našich životů prolínal s nápisy na písku, začala nová kapitola naší lásky. Ať už nám osud rozdá jakékoliv karty, Matěj a já jsme byli připraveni všemu společně čelit, neboť naše láska byla nyní zpečetěna nejen sliby, ale i vzájemnými zážitky.
Tak skončila naše nečekaná cesta od terapeutického setkání k romantickému příběhu, který jsem napsala sama láska.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
