O Ďatlovově expedici, která patří mezi největší záhady dvacátého století, slyšel snad každý. Nejde však o ojedinělou záležitost. V tomto regionu totiž došlo ještě k jedné, mnohem podivnější události, která se stala skupince lidí v sibiřské divočině.
V roce 1993 se sedm turistů vydalo na pohoří Chamar–Daban, jehož větší část se nachází v Burjatsku a ta menší v Irkutsku. Zažili tam něco, co se dodnes příčí jakémukoli logickému vysvětlení. Na rozdíl od Ďatlovovy výpravy ale přežil alespoň jeden člověk.
Přestože nebyl výstup na pohoří Chamar–Daban procházkou růžovým sadem, šlo o oblíbenou turistickou oblast. Šlo jen o to se tam vydat ve správném ročním období. Expedici tehdy vedla Ljudmila Korovina, jednačtyřicetiletá zkušená horská průvodkyně. Spolu s ní se na výstup vydalo šest jejích studentů ve věku od patnácti do čtyřiadvaceti let. Ona sama byla přívržencem naprosté připravenosti. Vše tak bylo důsledně zmapováno a naplánováno. Nic nebylo ponecháno náhodě.
Studenti se tak těšili na další z dlouhé řady vzrušujících, ale zároveň bezpečných turistických výprav. Zpočátku šlo vše dle plánu. Vyrazili 2. srpna 1993. O tři dny později se k nim měla připojit druhá skupina, kterou vedla Ljudmilina dcera Natálie. Jenomže 5. srpna nebyla Ljudmila se svými studenty nikde k nalezení. Natálie si ale nedělala starosti. Asi je zdrželo jen něco malého.
O pět dní později si skupina kajakářů všimla na úpatí pohoří něčeho zvláštního. Ze stromů, které lemovaly břeh řeky, se vynořila osamělá dívka, která začala na muže nepřítomně zírat. Když se k ní přiblížili, aby se přesvědčili, že je v pořádku, s hrůzou zjistili, že je celá od krve. Po krátkém rozhovoru se dozvěděli, že se jmenuje Valentina Utochenko a že byla členkou Ljudmiliny expedice. Jak později vyšlo najevo, přežila jako jediná.
Valentina byla převezena na místní policejní stanici, kde odvyprávěla svůj příběh. To, co řekla úřadům, nebylo dodnes vysvětleno. Díky dobrému počasí dosáhla skupina vrcholu po dvou dnech. Tedy ještě dříve, než si původně plánovali. Při sestupu jim ale začal dělat potíže neočekávaně silný déšť. Dne 4. srpna 1993 se tak skupinka usadila v provizorním táboře, kde vyčkávali do druhého dne. Ráno měli dokončit trasu, na jejímž konci by došlo k setkání se skupinou Natálie.
Po snídani se však jeden ze studentů, Saša, chytil za obličej a začal křičet. Když mu přispěchali na pomoc, skácel se na zem a z očí a uší se mu začala řinout krev. Ljudmila se rozhodla ostatní poslat napřed, aby u Natálie vyhledali pomoc. Po chvilce však začala vykazovat tyto neobvyklé příznaky i ona. Po chvilce byli mrtví. Za pár minut zemřela další studentka. Při pádu si rozbila hlavu o kámen. Další dva studenti s hrůzou v očích utekli, zůstala jen Valya (Valentina) a její přítel Denis.
I oni se rozhodli co nejdříve sestoupit dolů, po krátké chvíli se však zhroutil také Denis. Valentině trvalo čtyři dny, než se sama dostala k řece. Řídila se pouze elektrickým vedením, které vedlo z pohoří.
Zbytek skupiny nalezla až po třech týdnech helikoptéra. Všichni byli mrtví. Příčinou mělo být údajně extrémní podchlazení, u Ljudmily infarkt. Tomu ale nikdo nevěřil. Mezi lidmi se šířila teorie, že byli vystaveni jakési neznámé paralyzující látce, čemuž by odpovídaly symptomy. Mohla za to třeba kontaminovaná voda z jezera Bajkal? Nebo si dali ke snídani nevědomky jedovatou houbu? Anebo se tam skrývá nebezpečí, o kterém dodnes nikdo nic neví?
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Khamar-Daban
Historicmysteries.com: The Khamar Daban Incident – Mountain Madness
