Petra žije sama. Ráno venčí svého psa a má svoje zvyky, které se jí vymstily. Při průtrži mračen ji zachránil soused, ale uviděl Petřino tajemství.
Vůbec nechápu, proč jsem nadávala na vysoké letní teploty. Když se před několika dny ochladilo, ihned jsem si uvědomila, jak hloupá jsem byla. Procházka se psem za slunečného počasí mě vždy nabíjela pozitivní energií.
Uvědomila jsem si, že od té doby, co mám psa jsem víc spokojená. Při procházkách jsem se seznámila s mnoha lidmi a stmelilo nás společné téma. Naši psí miláčci. Bydlím na menším městě, a tak jsem během dvaceti minut v přilehlém lesoparku. A tam se vypovídám. Žiju totiž od rozvodu sama a vyhovuje mi to. Ne, že bych nechtěla potkat nějakého fajn muže, ale nelámu to přes koleno. Věřím, že jednou někoho přirozeně potkám. Nechci si zakládat nějaké profily na internetových seznamkách. Věřím na osud a jestli někoho mám potkat, potkám ho.
Mám svoje zvyky. V létě venčím v tričku a kraťasech. V měsících, kdy je třeba nosit bundu nebo kabát, venčím ráno zásadně v pyžamu. Na pyžamo si rychle obleču kabát po kolena, tenisky a letím na procházku. Vyhovuje mi to. Je to praktické. Potom se osprchuji, upravím v koupelně, obleču se a jedu do práce. Po příjezdu ze zaměstnání jdu se psem na rychlou procházku a večer obvykle vyrazím na hodinové kolečko. Můj život je vlastně velmi stereotypní. Procházka, zaměstnání, procházka, domácí práce, procházka a večerní program. Často navštěvuji kino, výstavy nebo se sejdu s kamarádkami na dvojce vína.
Při procházkách občas potkávám muže, který je asi o deset let starší jak já. Venčí svého psa a pokaždé když se potkáme, prohodíme pár slov. Téma je jasně dané, zásadně se bavíme o výchově psů a o našich chlupáčích. Já jsem oproti němu žabař. Mám malého pudlíka. Pán má čtyři dogy. Jsou krásné, ale obrovské. Když je vidím z dálky jak běží, vypadají jako stádo poníků. Pán má své dogy bezvadně vycvičené. Stačí, aby sykl a dogy k němu ihned běží. Já musím mít svého pudlíka vždy na vodítku. Neposlouchá. Jak by uviděl psa, ihned by k němu běžel.
Protože se radikálně ochladilo, vytáhla jsem na ranní procházky lehký prošívaný kabát. Je dlouhý až pod kolena. Vzhledem k silném větru, který v posledních dnech je, se cítím v kabátu jako v bavlnce. I ráno, když si ho obleču na pyžamo. To jsem udělala i předevčírem. Foukalo, a tak jsem natáhla i čelenku. Vyrazila jsem. Studený vítr byl nepříjemný, ale měla jsem dovolenou, a tak jsem si řekla, že psovi dopřeji delší procházku. Vzdálila jsem se asi čtyři kilometry od bydliště, když začalo silně pršet. Nedalo se nikde schovat. Rychlým krokem jsem šla k domovu.
Asi na polovině cesty jsem byla mokrá na kost. Kabát jsem měla promočený a cítila jsem, že i pyžamo je mokré. Začala mi být velká zima. Boty mokré a kapuce na hlavě byla k ničemu. Silný vítr mi ji každou chvíli odvál z hlavy, takže i vlasy jsem měla mokré. Letěla jsem směrem k domovu se sklopenou hlavou, aby mi ostré kapky deště netloukly do obličeje. A najednou přede mnou stála doga. Dívala se na mě a já v ní poznala jednu z dog známého muže. Zvedla jsem hlavu a on stál asi dvacet metrů ode mě. Krčil se pod hustým stromem s deštníkem v ruce. „Dobrý den, to je nečas, co?“ křičel na mě.
„Dobrý den, to jo. Pardon, letím. Mám to ještě dva kilometry,“ zakřičela jsem. A najednou slyším, že bydlí v nedalekém paneláku, ať jdu k němu na kávu. A pak mě odveze autem domů. Viděl moje zaváhání, ale nedal mi možnost odporovat. Došel ke mně, chytil mě za kabát a táhl pod deštníkem směrem ke vchodu. V předsíni jsem si začala rozepínat kabát a najednou jsem sebou trhla. Uvědomila jsem si, že pod kabátem mám jen pyžamo. Začala jsem se smát a řekla jsem vzdálenému sousedovi, že na kávu nemohu jít, jelikož jsem úplně zapomněla, že mám na sobě jen pyžamo a ještě ke všemu s motivem Mickey Mouse. Zasmáli jsem se tomu a soused mi půjčil svoje tričko a tepláky. Po kávě mě odvezl domů a nadiktoval mi své telefonní číslo, abych mu mohla vrátit oblečení. Dnes jsem ho vrátila a odešla s pozváním na večeři. Zatím to vypadá dobře.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
