Petra žárlí na kamarádku Veroniku, které do života přichází skvělé příležitosti. Všechno jí vychází a nemusí se za výsledkem dřít. Veronika Petře nakonec sdělila, že neměla ustláno jen na růžích.
Moje kamarádka Veronika (39)
je už od střední školy za hvězdu, aniž by jí to stálo značné
úsilí. Já se za život nadřela mnohem víc a nic jsem neměla
zadarmo, jako ona. Když jsem se jí svěřila se svou záští,
řekla mi, jak je to doopravdy.
S Veronikou jsme měly od
střední školy stejné sny. Chtěly jsme se zamilovat,
fotografovat, cestovat a tak podobně. Už tehdy jsem si všimla, že
všechno Veronice vychází mnohem snadněji, než mě. Nikdy se
nemusela starat o figuru, jedla jakákoliv tučná jídla a vypadala
skvěle. Já se musela trápit dietami, abych nebyla vyloženě
tlustá.
S klukama si nedělala těžkou
hlavu a když se jí někdo líbil, časem ji sám začal nadbíhat.
Nechápala jsem, v čem to je. Veronika není na první pohled
klasická kráska, ale má v sobě nějaký magnet. Rády jsme fotily
obě, ale ona měla to štěstí, že se setkala s galeristou a ten
jí nabídl prostor pro výstavu. Tenkrát měla úspěch, psalo se o
ní v lokálních novinách. Přála jsem jí to, ale někdy mě
napadalo, že má toho štěstí přeci jen trochu moc.
Pár let jsme se pak neviděly.
Na rozdíl ode mě se pustila do cestování ve velkém a já zatím
dřela na vysoké škole a pak na svojí kariéře. Stejně jsem to
nedotáhla nijak daleko, ale zaměstnání mám slušné a našla
jsem si fajn chlapa. To Veronika si udělala v zahraničí hned
několik škol a vydala pár knih. To už jsem jí vyloženě
záviděla. Umí prostě žít.
Vrátila
se do Čech a brzy se provdala za majetného Američana. Pořídili
si nádherný dům a jakmile se začali snažit o dítě, klaplo to.
Já jsem s manželem procházela dva roky krizí kolem neplodnosti,
nakonec se nám také konečně zadařilo. Někdo si zkrátka
proplouvá životem bezstarostně a všechno mu vychází.
Já
jsem se s manželem nakonec rozvedla a přišla tak o malý byt. Když
se rozvedla Veronika, zůstal jí celý dům a já věřím, že brzy
potká skvělého chlapa. Už se s ní nedokážu kamarádit, jako
dřív. Vůbec nechápe, že to její životní nastavení není jen
v hlavě. Osud jí prostě dopřává, to je vše a není to fér.
„Tak se trochu uvolni, chytej příležitost za pačesy a nesnaž se pořád všeho zuby nehty dosáhnout. Život není soutěž. Já se nechávám unášet a říkám si, že všechno zlý je k něčemu dobrý,“ řekla mi.
„Hm a co se ti tak stalo zlýho? Musela jsi se někdy o něco doopravdy snažit? Mám pocit, že tvůj život je jen řada příležitostí, který si bereš ze stříbrnýho podnosu,“ posteskla jsem si a ani
si nevšimla, že jsem Veroniku asi urazila. Pár dní se mnou
nemluvila, když jsme se pak sešly, byla vážná.
„Tak jestli tě to uklidní, bývalý manžel byl násilník. Asi takové přitahuju, protože se mi to stalo i v cizině a ne jednou. Šlo mi i o život. Pamatuješ, jak mi umírala máma a já nestihla přijet na pohřeb? Vydědila mě. Zřekla se mě, protože se styděla za můj bohémskej život.“
Netušila
jsem, co se všechno Veronice v životě stalo a celou tu dobu jsem
si myslela, že má na růžích ustláno. Zmínila i perverzního
strýčka v dětství a kolegyni, která jí připravila o peníze.
„Je to o tom, že člověk nesmí moc fňukat a vždycky se musí sebrat a jít dál a chtít víc,“ řekla mi a tak se snažím od té doby
na jejích slovech hledat něco pro sebe.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
