Milovala jsme ho celou svojí mladou duší. A nemohla na něho zapomenout. A pak se objevil u mých dveří a já nevěděla, kudy kam, jak se s novou nečekanou situací vyrovnat. A pak jsem do toho skočila po hlavě.
Bez vysvětlení mě nakonec opustil
Naše setkání bylo docela neromantické – jela jsem na kole
(taková stará rachotina to byla) kolem potoka v našem městečku a tu jsem
zakolísala, najela na kámen a už ležela na zemi. Nepěkně jsem si odřela lokty i
kolena a jak malá holka se rozbrečela. A to mi bylo sedmnáct! „Copak tady provádíte, slečno?“ ozvalo se najednou nade mnou. Slečno? A ještě mi vyká?
Na to jsem nebyla vůbec zvyklá. Hrklo ve mně, zvedla jsem hlavu – a tam stál ON. Utřela
jsme slzičky a pokusila se nekňourat: „Trochu jsem si nabila…“ Zvedl mě,
obhlédl škody, prohlásil: „Tak hrozné to nebude,“ a pak mě i moje kolo
odvedl až k nám domů, kde mě předal mojí mámě.
V té chvíli jsem už
byla zamilovaná. Nejspíš i on – protože hned druhý den mě vytáhl ven… a pak už
to bylo takové, jaké to bývá. První pusa, první sex… a po čase rozchod, který
bolel, ale protože ON odjel z města pryč, musel přebolet. Vlastně mě bez
vysvětlení opustil.
Po dvaceti letech se nečekaně objevil
Právě jsem utírala zadek našemu synovi, když zazvonil
zvonek. „Koho to sem čerti nesou?“ pomyslela jsem si. Bylo sedm hodin
večer, pošťák v tu dobu nechodí, zásilku jsem žádnou nečekala – a dneska
všichni telefonují nebo posílají zprávy, že by se někdo obtěžovat přijít až ke
dveřím? To ne. A s klukem na ruce jsem šla otevřít.
A tam stál ON. Pro mě
to byl pořád ON, i když jsem dobře věděla, jak se jmenuje. „Ahoooj!“ zahlaholil, jako by mezitím, co jsme se neviděli, neuplynulo celých dvacet let!
Vypadal skoro stejně, naopak, líp, zmužněl, měl vypracovanou postavu, byl hezky
oblečený… „Kde se tu bereš?“ vykoktala jsem a nadhodila si syna, který
mě na boku tížil. „Chtěl jsem tě vidět, to se nesmí?“ odpověděl bezelstně,
„tak jsem šel tam, kde jsi bydlela naposled a koukám, že se nic nezměnilo.“
Zamotal mi hlavu a zas zmizel
Změnilo se toho hodně. Jsem vdaná, mám dítě a hodného
manžela a nemám v úmyslu na tom nic měnit. Jenže… Srdíčko se mi rozbušilo
a jako bych přestala dýchat. Dvacet let zmizelo a zase jsem byla JÁ a ON.
Netrvalo ani minutu a bleskově jsme si domluvili schůzku na druhý den. „Kdo to byl?“ optal se mě manžel – a já na to: „Jeden spolužák, zítra si dáme kafe, objevil se tady po letech jen na pár dní…“ A druhý den jsem si
připadala jako kdysi, jako za mlada, jako na prvním rande. Hystericky jsem
vyházela celý šatník, hledala, co mi nejvíc sluší, líčila se, foukala si vlasy –
a v koutku duše jsem věděla, že se řítím do pekla.
Po prvním rande následovaly
další a došlo i na sex. Samým zamilováním jsem nemohla dýchat – i když zajímavé
je, že doma všechno fungovalo, jak má, včetně sexu. Ta láska mi dávala křídla,
co na tom, že byla zapovězená… Jediný problém byl, že jsem se utápěla ve lžích,
pokaždé, když jsem za ním chtěla večer jít, jsem musela lhát anebo během dne
svěřovat syna kamarádce, která byla se vším srozuměná.
Věděla jsem, že to
nemůže trvat věčně a každou minutu, kdy jsem byla s NÍM, jsem se děsila toho,
že je poslední. Až ta poslední nastala. Aniž mi cokoli řekl, odhlásil se z hotelu
a zmizel zase neznámo kam. Co na tom, že jsem na něho měla číslo, snadno mě
zablokoval – než napsal poslední zprávu. „Bylo to krásné a bylo toho dost. Buď šťastná.“
Mělo se to stát, nebo raději ne? Máme se vracet zpátky a
připomínat si chvíle mládí? Nevím – ale jedno vím jistě: Bylo to krásné a jsem
ráda, že jsem to zažila. A třeba se zase objeví – za dalších dvacet let…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
