Na vždy potkáme partnera, o kterém sníme a jakého bychom si vedle sebe představovali. Často musíme takzvaně ustupovat z pozic. Může se ale stát, že si někdo vymyslí vztah jen proto, aby byl zajímavý.
Moje kamarádka mě, a i všechny ostatní lidi kolem sebe, totálně obelhala. Vymyslela si muže, partnera, který neexistuje, a my všichni jsme tomu věřili a všechny její radosti i strasti prožívali s ní.
Pravda nebo lež?
Mám kamarádku, budu jí říkat Iva, která si hrozně ráda vymýšlí. Začalo to už na základní škole, kdy vykládala všem kolem sebe, jaké auto si její tatínek koupil nebo co krásného dostala k narozeninám. „Zlatý náramek, to byste, holky, koukaly!“ „Ukaž nám ho?“ žadonily jsme, abychom si dozvěděly, že má zakázáno nosit ho do školy. Jindy nás oblbovala povídáním o tom, kde všude byla o prázdninách – a za humny to nebylo. „Byla jsem u moře v Itálii, to byla krása!“ rozplývala se a my jsme nemohly nijak zjistit, zda je to pravda nebo lež. A protože jsme byly ještě malé a naivní, „baštily jsme jí to i s chlupama“. I když jsme dobře věděly, že si moc ráda vymýšlí.
Tajemný přítel v Anglii
Na střední to její vymýšlení si pokračovalo. „Budu dělat modelku!“ prohlásila a na otázku, kde ji uvidíme, odpověděla, že je to jen pro zahraničí. Pak zase měla hrát ve filmu – kdoví, jestli na to vůbec došlo. Roky ubíhaly, moc jsme o ní nevěděly a pak na pokec s námi holkami připlula jako královna s tím, že má čas jen chvilku, protože jí letí letadlo. Kam? No přece do Anglie, kde má úúúúžasného přítele. „Měly byste ho vidět!“ rozplývala se. „Je taaak krásný!“
Jenže co čert nechtěl, hned druhý den jsem ji potkala: „Ty nejsi v Anglii?“ ptala jsem se a Iva pohotově reagovala: „David přiletí za mnou.“ Zastříhala jsem ušima: „Ukážeš mi ho?“ Na to se trochu ošila a pak vytáhla mobil a předvedla mi fotku fakt krásného chlapa.
Život vycucaný z prstu
David nepřiletěl, ona letěla za ním. Možná, kdo ví. Byly jsme téměř v denním styku přes mobil, já byla zvědavá a dozvídala jsem se pozoruhodné věci. Jak je skvělý, co dělá, co je čeká – a dokonce mi přišla fotka jakéhosi panství, kde David žije a kde budou žít spolu. Jindy si postěžovala na malou hádku… zkrátka byla jsem dokonale informovaná a zatepla to sdělovala svému okolí. Zarazilo nás ale, že Iva nedává žádné fotky na sociální sítě – když jsem se jí při příštím hovoru optala, odpověděla mi: „Nechci, abyste mi ho, holky, okukovaly.“
Začínalo to vypadat divně – a já se se svým podezřením svěřila ostatním kamarádkám. „Ty jí to baštíš?!“ optala se jedna z nich. „Víš přece, jak si vymýšlí!“ Plánovaly jsme, že rozjedeme pátrací akce, ale nakonec to nebylo třeba. Protože nás zachránily právě sociální sítě, kde se objevila její fotka – s dobře známým pozadím našeho města a lidmi, kteří nám potvrdili, že ji tam opravdu viděli. V konkrétní den i v konkrétní hodinu. Milá Iva nedomyslela, že když ji neodhalíme my, pravdu o ní se dozví celý svět ze sociálních sítí.
A to ještě pořád nebylo všechno. Stejně nám to nedalo a spolu s kámoškami jsme si zahrály na detektivy. A ejhle! Fotka onoho krásného muže i anglického panství byla k nalezení na netu, stačilo jen trochu zapátrat!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
