Manželka Jana Saudka, maminka tří dětí a také fotografka a ředitelka Nadačního fondu Be Charity pozvala na popovídání do obývacího pokoje. „Za tu dobu, co tady bydlím, přibylo víc věcí, víc knih, víc dětských výrobků i víc dětí,“ směje se. Knih je všude opravdu spousta, viděli jsme i výrobky dětí a směli jsme nakouknout i do pokoje, kterému právě kraloval syn Matěj.

Když se ti narodil Matěj, tak jsi bydlela v pronajatém bytečku. Jak jste to tenkrát s Janem řešili? Byli jste spolu, nebyli?
Pronájem jsem měla na Vinohradech, ale už jsem žila jsem
s Janem v ateliéru na Žižkově a když se narodil Mates, tak to bylo
docela náročné. Mates brzo vstával a Jan taky brzo vstával, takže jsem už
v šest, sedm hodin ráno jezdila do redakce, a protože Jan potřeboval klid
na práci, vracela jsem se třeba až v šest hodin večer.

Řeknu to jinak: Ty jsi, mohla přijít domů v šest hodin, když všechny ženy, které Jan fotil, odešly, ne?
Naštěstí v paneláku, kde jsme bydleli, ženy nebyly, ty si Jan vodil jinam.

Pak ses přestěhovala sem, do velkého domu. Když jsem tu byla před lety, tak mi to tady přišlo veliké – a teď naopak docela malé…
Protože jsme to pěkně zabydleli. A kromě toho jsem velikou sběratelkou knih! Všichni si ze mne dělají legraci, že má na důchod o zábavu postaráno, protože na čtení nemám tolik času, kolik bych chtěla. A většina knih poté, co jsme minulý rok malovali, je ještě v krabici, v mnoha krabicích – a nejsou kam dát. Až se jednoho dne děti odstěhují, tak udělám z jedné místnosti knihovnu.

Kolik je těch knih? Já jsme taky sběratel a mám jich doma asi dvanáct set – kolik jich máš ty?
Nepočítala jsem to, ale velkých stěhovacích krabic je plných osmnáct! Plus to, co je v regálech. Do knihy se většinou podívám, když mě zaujme, tak jde na hromádku vybraných knih, když mě nezaujme, tak čeká. A střídám psychologickou literaturu s beletrií.

Máš tady v obývacím pokoji krásné obrazy! Kdysi jsi mi prozradila, že jsou to dárky od Jana…
Dárky jsou dárky a moc jich vážím a i když Jan už
mnohokrát řekl, že je mám prodat, protože potřebujeme peníze – což on si myslí
za každé situace – a že mi všechny obrazy namaluje znova, tak já je bráním zuby
nehty a nedám je. Vždyť Jan vyčítá lidem, kterým daroval svůj obraz, že ho
prodali, a kromě toho si myslím, že už je nikdy nenamaluje jako kdysi.

​Co je tamhle ta černá socha, která z dálky vypadá jako postavená z lega?
Tuhle
sochu jsem vydražila loni v listopadu ve prospěch Nadačního fondu Veroniky
Kašákové, který pomáhá dětem z dětských domovů, a je to miniatura sochy,
která hraje ve filmu Amerikánka. Originál je obrovský, postavený ze 40 tisíc
videokazet. Takže tohle není lego, jsou to malinkaté videokazety.

Můžu se zeptat: Kolik jsi nadaci přispěla, za kolik jsi sošku vydražila?
Já ti to klidně řeknu, jenom se to nesmí dozvědět Jan, který to dodneška neví – za milion sto tisíc korun. Tahle dražba byla konkrétně na projekt zařazování dětí v osmnácti letech do běžného života.

Jan je fotograf a malíř, ty taky fotíš, co vaše děti, mají nějaké to umělecké střevo?
Josefína maluje a vytváří masky, měly by to
být vlčí masky a taky tady běhá s ocasem a skáče jako vlk. A
s kamarádkou natáčí videa. Anička má nejradši mobil a Mates studuje fotku.
A fotí. Zatím úplně jinak než já a Jan, hledá si svoji cestu. Vesluje, a tak
možná právě proto dělá reportážní fotky, sportovní, někdy zkouší krajinky,
k portrétům se ještě nedostal. Ale já jsem ho od fotky zrazovala: „Ne každý fotograf se uživí jako tatínek, a ne každý fotograf si žije jako tatínek,“ říkala jsem mu a navrhovala mu, ať radši zkusí grafiku, ale
nenechal se odradit.

Ještě bych se zeptala – jak pro takovou velkou rodinu vaříš? V prádelním hrnci? Sedmnáctiletý kluk asi hodně jí, pak manžel, dvě holky… Kdo loupá brambory?
Brambory se tady vaří minimálně, právě protože je třeba je oloupat a zatím stravu zvládáme, horší by to bylo, kdybych měla tři kluky. Zatím nám s Matesem a holkami stačí jeden balíček těstovin, i když Josefína je velký jedlík.

Poslouchají tě děti?
My se posloucháme navzájem.

Co dalšího ve videoreportáži s Pavlínou Saudkovou uvidíte a dozvíte se:

• Jaké knihy si v posledním roce oblíbila
• Jaký má vztah ke starým věcem
• Kam si Jan Saudek vodil ženy, které fotil
• Jestli si schovává časopisy, do kterých přispívala

Obrazy, fotografie a další umělecká zákoutí v bohémské domácnosti Pavlíny Saudkové a Jana Saudka najdete v galerii pod článkem.

Manželka Jana Saudka, maminka tří dětí a také fotografka a ředitelka Nadačního fondu Be Charity pozvala na popovídání do obývacího pokoje. „Za tu dobu, co tady bydlím, přibylo víc věcí, víc knih, víc dětských výrobků i víc dětí,“ směje se. Knih je všude opravdu spousta, viděli jsme i výrobky dětí a směli jsme nakouknout i do pokoje, kterému právě kraloval syn Matěj.

Když se ti narodil Matěj, tak jsi bydlela v pronajatém bytečku. Jak jste to tenkrát s Janem řešili? Byli jste spolu, nebyli?
Pronájem jsem měla na Vinohradech, ale už jsem žila jsem
s Janem v ateliéru na Žižkově a když se narodil Mates, tak to bylo
docela náročné. Mates brzo vstával a Jan taky brzo vstával, takže jsem už
v šest, sedm hodin ráno jezdila do redakce, a protože Jan potřeboval klid
na práci, vracela jsem se třeba až v šest hodin večer.

Řeknu to jinak: Ty jsi, mohla přijít domů v šest hodin, když všechny ženy, které Jan fotil, odešly, ne?
Naštěstí v paneláku, kde jsme bydleli, ženy nebyly, ty si Jan vodil jinam.

Pak ses přestěhovala sem, do velkého domu. Když jsem tu byla před lety, tak mi to tady přišlo veliké – a teď naopak docela malé…
Protože jsme to pěkně zabydleli. A kromě toho jsem velikou sběratelkou knih! Všichni si ze mne dělají legraci, že má na důchod o zábavu postaráno, protože na čtení nemám tolik času, kolik bych chtěla. A většina knih poté, co jsme minulý rok malovali, je ještě v krabici, v mnoha krabicích – a nejsou kam dát. Až se jednoho dne děti odstěhují, tak udělám z jedné místnosti knihovnu.

Kolik je těch knih? Já jsme taky sběratel a mám jich doma asi dvanáct set – kolik jich máš ty?
Nepočítala jsem to, ale velkých stěhovacích krabic je plných osmnáct! Plus to, co je v regálech. Do knihy se většinou podívám, když mě zaujme, tak jde na hromádku vybraných knih, když mě nezaujme, tak čeká. A střídám psychologickou literaturu s beletrií.

Máš tady v obývacím pokoji krásné obrazy! Kdysi jsi mi prozradila, že jsou to dárky od Jana…
Dárky jsou dárky a moc jich vážím a i když Jan už
mnohokrát řekl, že je mám prodat, protože potřebujeme peníze – což on si myslí
za každé situace – a že mi všechny obrazy namaluje znova, tak já je bráním zuby
nehty a nedám je. Vždyť Jan vyčítá lidem, kterým daroval svůj obraz, že ho
prodali, a kromě toho si myslím, že už je nikdy nenamaluje jako kdysi.

​Co je tamhle ta černá socha, která z dálky vypadá jako postavená z lega?
Tuhle
sochu jsem vydražila loni v listopadu ve prospěch Nadačního fondu Veroniky
Kašákové, který pomáhá dětem z dětských domovů, a je to miniatura sochy,
která hraje ve filmu Amerikánka. Originál je obrovský, postavený ze 40 tisíc
videokazet. Takže tohle není lego, jsou to malinkaté videokazety.

Můžu se zeptat: Kolik jsi nadaci přispěla, za kolik jsi sošku vydražila?
Já ti to klidně řeknu, jenom se to nesmí dozvědět Jan, který to dodneška neví – za milion sto tisíc korun. Tahle dražba byla konkrétně na projekt zařazování dětí v osmnácti letech do běžného života.

Jan je fotograf a malíř, ty taky fotíš, co vaše děti, mají nějaké to umělecké střevo?
Josefína maluje a vytváří masky, měly by to
být vlčí masky a taky tady běhá s ocasem a skáče jako vlk. A
s kamarádkou natáčí videa. Anička má nejradši mobil a Mates studuje fotku.
A fotí. Zatím úplně jinak než já a Jan, hledá si svoji cestu. Vesluje, a tak
možná právě proto dělá reportážní fotky, sportovní, někdy zkouší krajinky,
k portrétům se ještě nedostal. Ale já jsem ho od fotky zrazovala: „Ne každý fotograf se uživí jako tatínek, a ne každý fotograf si žije jako tatínek,“ říkala jsem mu a navrhovala mu, ať radši zkusí grafiku, ale
nenechal se odradit.

Ještě bych se zeptala – jak pro takovou velkou rodinu vaříš? V prádelním hrnci? Sedmnáctiletý kluk asi hodně jí, pak manžel, dvě holky… Kdo loupá brambory?
Brambory se tady vaří minimálně, právě protože je třeba je oloupat a zatím stravu zvládáme, horší by to bylo, kdybych měla tři kluky. Zatím nám s Matesem a holkami stačí jeden balíček těstovin, i když Josefína je velký jedlík.

Poslouchají tě děti?
My se posloucháme navzájem.

Co dalšího ve videoreportáži s Pavlínou Saudkovou uvidíte a dozvíte se:

• Jaké knihy si v posledním roce oblíbila
• Jaký má vztah ke starým věcem
• Kam si Jan Saudek vodil ženy, které fotil
• Jestli si schovává časopisy, do kterých přispívala

Obrazy, fotografie a další umělecká zákoutí v bohémské domácnosti Pavlíny Saudkové a Jana Saudka najdete v galerii pod článkem.