Pavlína má s manželem „italskou domácnost“. Ani na dovolené si nedali pokoj a skončili na několik dní odděleně. Pavlína si to užila, ovšem manžel došel k nečekanému rozhodnutí.
S Pavlem se hodně hádáme a
myslela jsem si, že mu to nevadí. Na dovolené už to bylo neúnosné
a já si po první výměně názorů našla jiné ubytování, kde jsem si užila
samotu. Pavel mě po návratu domů překvapil svým rozhodnutím.
Máme doma běžně
„itálii“
S Pavlem jsme „horké hlavy“
a hádky jsou u nás na denním pořádku. Vybuchujeme jako sopky, ale zase musím říct, že je pak hned klid. Nemám ráda,
když někdo dělá dlouho dusno a neřekne, co se vlastně děje. To
si raději všechno vyříkám na rovinu, a když mě manžel naštve,
ihned mu to vpálím.
Sousedi si dříve stěžovali na hluk, pak nás přestali zdravit. Je mi to jedno, každý jsme
nějaký a já se nebudu omezovat kvůli cizím lidem. Kdybychom měli
děti, to by byla jiná. Asi bych se krotila mnohem víc a jednou k
tomu možná dojde. Nyní se chystáme koupit dům a děti odsouváme
na dobu neurčitou.
Těsně před dovolenou se
naše dohady znásobily, když dojde na finance, hádáme se
ze všeho nejvíc. Myslela jsem si, že až dorazíme do Řecka,
pustíme všechno z hlavy. Potřebovala jsem si od všeho odpočinout
a jen tak si užít horké letní dny u moře. Jenomže dovolená je
pro Pavla jakousi zátěží, kdy se cítí být nucen odpočívat a
je z toho ve stresu. Z toho plyne špatná nálada a je vymalováno.
První den jsme se do sebe
hned pustili
Dostali
jsme jiný pokoj, než jsme si objednali, a tím to začalo. Já nechtěla dělat dusno, kdežto manžel se na recepci přes hodinu dohadoval s
delegátem. To už jsem odpočívala po cestě u
bazénu a bylo mi krásně. Jenže Pavel i po přestěhování do
lepšího pokoje zůstal v bojovné náladě.
Neustále
do mě rýpal, vzdychal a vytáhl téma, které mě štvalo nejvíc.
A já vypěnila, jak mám ve zvyku, a bylo z toho dohadování.
Jenže já si nechtěla kazit dovolenou, vzala jsem si svoje věci a odešla
do města, kde jsem si našla levné ubytování. Nebyl to hotel s
bazénem, ale ten klid byl k nezaplacení!
Dopoledne
jsem trávila u moře, odpoledne v kavárničkách a večer
jsem sledovala ruch z druhého patra z vlastní maličké terasy.
Pavel mi nevolal, nesháněl se po mně, a tak jsem usoudila, že je
mu taky fajn. Oba jsme strávili celých pět dní odděleně a já zjistila, že jsem to potřebovala ze všeho nejvíc.
Domů jsme se vraceli mlčky
Den
před odletem jsem se vrátila do hotelu, pozdravili jsme se ve vší
slušnosti a žádné hádání naštěstí nepokračovalo. Naopak nastalo nezvyklé ticho. Ukázalo se, že se Pavel nehnul z hotelu a nechal
si všechno projít hlavou.
Cestou
domů jsme spolu mluvili jen sporadicky a doma mi oznámil, že
musíme zajít do poradny. Když prý pozoroval ostatní páry, tak
si uvědomil, že máme velký problém. Musela jsem mu dát za
pravdu, ale pochybuji, že nás nějaká terapie spasí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
