Podobně jako u srdečně cévních onemocnění patří podle Silvie Rajnochové Bloudíčkové mezi rizikové faktory nezdravý životní styl. „Například vysoký příjem soli, živočišných bílkovin, nedostatečný příjem vlákniny, omega-3-mastných kyselin), nízký příjem tekutin, nedostatek pohybu, obezita, dále nadužívání některých léků (např. léků na bolest, tzv. nesteroidní antiflogistika) či nedostatečná kompenzace/léčba základních onemocnění jako vysoký krevní tlak, cukrovka, přecházení infekcí,“ vysvětlila.
Odpovědi lékařky najdete zde |
V odpovědi na otázku čtenářky, proč je transplantace lepší než dialýza, nefroložka uvedla: „V porovnání s dialýzou transplantace ledviny jednoznačně prodlužuje a zkvalitňuje život. Pacient po transplantaci žije s minimálním omezením, pacient dialyzovaný musí docházet na procedury „očišťování krve“ do dialyzačního střediska obvykle 3x týdně, kde stráví cca 6 hodin. Někteří pacienti si provádějí dialýzu doma, ale i tím jsou denně limitováni ve svých aktivitách.“
Dárcem se podle Silvie Rajnochové Bloudíčkové může stát kdokoli, kdo je ochoten dobrovolně orgán darovat a zároveň splňuje medicínská kritéria pro dárcovství. „Tedy dárcem může být i člověk nepříbuzný s pacientem – příjemcem ledviny, pokud je mezi nimi zjevný vztah. Takovými dárci bývají přátelé, partneři, manželé a podobně,“ dodala lékařka.
„Každý potencionální dárce ledviny je podrobně vyšetřen, abychom neohrozili jeho zdraví nejen v krátkodobém, ale i v dlouhodobém časovém horizontu. Z tohoto důvodu jsou rizika pro dárce minimální,“ uvedla.
O lékařceMUDr. Silvie Rajnochová Bloudíčková, Ph.D., vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM Po ukončení studia na 1.lékařské fakultě UK pokračovala v postgraduálním studiu v oboru Fyziologie a patofyziologie člověka na Klinice nefrologie TC IKEM, které ukončila v roce 2007. V současné době pracuje jako vedoucí lékař Nefrologické a Transplantační ambulance Kliniky nefrologie Transplantačního centra IKEM, jako odborný asistent se podílí na postgraduální a pregraduální výuce v rámci 1.lékařské fakulty UK, kde je také školitelkou v oboru Preventivní medicína. Je autorkou a spoluautorkou řady odborných publikací v tuzemských i zahraničních periodicích. Je členkou České nefrologické společnosti, Společnosti pro orgánové transplantace ČLS JEP a ERA-EDTA. |
Onemocnění ledvin se nemusí dlouho nijak projevovat, proto o něm většina pacientů neví a mnohdy se diagnózu dozví až ve stádiu pokročilého nezvratného poškození, které vyžaduje transplantaci či dialýzu. Avšak při včasném rozpoznání onemocnění a správné léčbě existuje velká šance na plné zotavení ledvin či zpomalení progrese onemocnění. Proto je podle lékařů důležitá hlavně prevence.
Některá onemocnění ledvin vedoucí k postupné ztrátě jejich funkce mohou být vrozená. K vážnému poškození ledvin může dojít také v důsledku prodělané infekce nebo otravy. U drtivé většiny pacientů s chronickým onemocněním ledvin jde však o důsledek nevhodného životního stylu.
Varovné příznaky
Onemocnění ledvin často probíhá skrytě. Zejména v prvních stádiích bývá diagnostikováno náhodně při odběru krve nebo u lékaře v rámci preventivní prohlídky či předoperačního vyšetření. Onemocnění ledvin mohou probíhat akutně, s rychlým nástupem klinických příznaků, mnohdy však také chronicky. Příznaky jsou převážně nespecifické, které provázejí i jiné choroby, což může komplikovat včasné stanovení správné diagnózy.
Mezi laboratorní známky patří zvýšená hodnota kreatininu a močoviny v krvi, dále odchylky v iontech (draslík, vápník, fosfor), přítomnost krve, bílkoviny či bílých krvinek v moči.
U akutního onemocnění ledvin jsou nejčastějšími klinickými příznaky otoky, dušnost, pokles močení, krev v moči, tvorba petechií (skvrn) na kůži, krvácení z nosu a úst, vykašlávání krve, nevolnost či zvracení.
U chronického onemocnění se nejčastěji objevuje únava, nevýkonnost, otoky, dušnost, opakované infekce, bolesti zad nebo krev v moči. Je však nutno dodat, že pokud se onemocnění ohlásí popsanými příznaky, zpravidla jde již o pokročilé stádium.
Dobrou zprávou je, že chronické onemocnění ledvin lze zachytit už v počátečním stádiu, a to jednoduchým laboratorním vyšetřením moči a krve v rámci preventivních prohlídek u praktického lékaře. Není nijak časově náročné a může i zachránit život.
„Prohlídku, jejíž součástí je orientační vyšetření moči, hradí pojišťovna každé dva roky. Dále u pacientů ve věku nad 50 let trpících cukrovkou, vysokým krevním tlakem nebo kardiovaskulárními komplikacemi je každé 4 roky její součástí i vyšetření kreatininu v krvi a odhad glomerulární filtrace,“ vysvětluje Silvie Rajnochová Bloudíčková, vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM.
