Oliver s manželkou vychovali syna Tobiáše, který dostudoval vysokou školu a nastoupil do prvního zaměstnání. Oliver s úsměvem sleduje, jak se z jeho rozhazovačného syna stal šetrný člověk.
Tobiáš je naše vymodlené dítě. Po velkém průšvihu na začátku jeho života jsme s manželkou Květou už dál osud nepokoušeli a další miminko jsme neriskli.
Květa si užila své. Než se nám narodil Tobiáš, několikrát potratila, a dokonce prodělala mimoděložní těhotenství. Ani donosit Tobiáše nebylo snadné. Květa měla silné nevolnosti, těhotenskou cukrovku a následně skončila na dva měsíce v nemocnici. Ale manželka je bojovnice, vše zvládla a konečně jsme drželi v ruce vymodleného syna. Naše štěstí ovšem netrvalo dlouho. Když byly Tobiášovi tři měsíce, musel na operaci srdce. Tím naštěstí jeho zdravotní problémy skončily.
Tobiáš byl bojovník po mamince a kromě jizvy nebylo znát, že balancoval na hraně života a smrti. S Květou víme, že jsme Tobiáše rozmazlovali. Měl hezké a moderní oblečení. Květa je výborná kuchařka, a tak jsme měli každý den teplou večeři a dvakrát ročně jezdili k moři. Podle lékařů to mělo pozitivní vliv na Tobiášovu imunitu. Zkrátka jsme synovi nastavili určitý životní standard, který ale něco stojí.
A tak se stalo, že když byl Tobiáš v pubertě, měl spotřebu jako tryskáč. Dostával od nás kapesné, které mu nestačilo. Proto jsme s manželkou dávali synovi tu stovku, tu dvě a on to utrácel za pizzu nebo mekáč. Vyžadoval, aby měl doma k pití minerálky nebo koupený ledový čaj. Jedl zásadně čerstvé pečivo a nikdy jídlo z předešlého dne. Když proběhl koupelnou, spotřeboval mnoho tekutého mýdla a šamponu a toaletní papír nám mizel před očima.
„Hele, já se těším, až začne Tobiáš vydělávat a zjistí, že mu jeho nároky sežerou většinu výplaty. Jsem zvědavý, jestli to pak bude každý den nějaká dobrůtka po cestě ze školy a jestli si bude kupovat drahé hry do počítače, co mu teď financujeme,“ často jsem se smál u kávy a Květa mi přikyvovala. „Mami, koupil jsem si mikinu za tři tisíce. Pošli mi prosím peníze na účet. Moc se mi líbila,“ slyšel jsem Tobiáše. A pak to přišlo. Ukončení vysoké školy a synovo první zaměstnání v jiném městě.
Tobiáš si pronajmul garsonku v Praze a nastoupil do prvního zaměstnání. Plat měl pěkný, ale zjistil, že vše je drahé. A my se s Květou bavili, když nám vyprávěl, jak žije. Skončil s nákupy her, dokonce si začal vařit večeře doma. Zjistil totiž, že stravování v restauracích leze do peněz. Když jsme k Tobiášovi přijeli na návštěvu, na toaletě měl papír z recyklovaného materiálu. Dokonce měl na sobě domácí oblečení, aby si nezničil to drahé do práce. A světe, div se, náš syn pil vodu z kohoutku.
Dovezli jsme mu čerstvě uvařené jídlo a několik zamražených porcí. Ze zavařenin měl syn velkou radost a pochvaloval si, že pomazánku z cukety si bude dávat na topinky, které dělá ze starého chleba. Při cestě z návštěvy jsme se s Květou v autě překřikovali, když jsme dávali k dobru poznatky, ve kterých oblastech Tobiáš šetřil. Shodli jsme se, že z našeho syna je skrblík a my určitě nebudeme za chvíli vědět, co s penězi.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
