Jak se říká, láska kvete v každém věku. Možná, že někdo
tomu nevěří a už dávno hodil flintu do žita, ne tak Olga, která neváhala a
poté, co zemřel její celoživotní partner, se přihlásila na seznamku!
Ráda bych vám vyprávěla příběh, který není smutný, ale dojemný. Dovedla mě k tomu moje sousedka, která, ač je jí jen lehce přes padesát let, nemá odvahu to změnit. Já jsem to udělala!
Nerada chodím s kůží na trh a svěřuji se se svým životem,
ale právě proto, že vím, že je spousta žen, které už se stydí za svůj věk nebo
i vzhled a raději zůstanou samy, jsem se překonala a přihlásila se na seznamku. „Ty hledáš chlapa?“ zmínila
se výše jmenovaná sousedka. Odpověděla jsem: „A co je na tom divného?“ Prostě
nechápu představu, že by nám starším měla být zapovězena láska. A nejde ani tak
o lásku, ale souznění, o to, nebýt sama a mít si s kým popovídat. A
vyslechnout i toho druhého.
Ano, jsem odvážná, vždycky jsem byla. A tak jsem se
rozhodla změnit svoji samotu.Se svým manželem jsme byli téměř padesát let,
seznámili jsme se koncem šedesátých let na happeningu. Byla to divoká doma, já
dlouhé vlasy, on dlouhé vlasy, džíny – zkrátka jsme byli květinové děti. A
vida. Tehdejší mladí lidé byli mnohem zodpovědnější než ty dnešní a my spolu byli
šťastni až – do smrti.
Že můj manžel odejde dříve než já, jsem opravdu nečekala. Byl
víceméně zdravý – jenže věk je neúprosný a jediný jeho problém byl, že špatně
chodil. „Dávej na sebe pozor!“ nabádala jsem ho, kdykoli vytáhl paty z domu.
To, že si myslel, že je pořád jura, se mu stalo osudným. Jednou se vydal do
města (bydlíme na vesnici) a protože nechtěl čekat na autobus, rozhodl se vydat
pěšky po silnici po krajnici a srazilo ho auto. Nějaký čas si ještě poležel v nemocnici. Bylo to kruté, nakonec ho dohnal zápal plic.
To, že se asi po půl roce u mě na dvorečku pod pergolou objevil
jiný muž sousedku šokovalo. Hned se ke mně pozvala na kafe a tahala ze mě rozumy.
Všechno jsem přiznala: „Moc jsem neváhala a začala pátrat. Pár schůzek jsem měla, a nakonec z toho vyšel můj „dědoušek“. Takhle mu říkám…“ Dědeček se trošku šourá, ale oči mu jiskří a zdá se, že mu to ještě dobře
myslí. Mně je sedmdesát, jemu skoro o deset víc, proto mu říkám „dědoušek“.Jednou
přijede on ke mně, podruhé já k němu. Uvaříme si, sedneme a povídáme.
Jestli
čekáte něco víc, tak není – ale v našem věku sex ztrácí smysl. Smysl má
to, že on není sám a já nejsem sama. A tak by měly přemýšlet všechny ženy,
které se bojí seznamovat s představou, že jsou staré, ošklivé, tlusté, za
zenitem… Kdepak! Šance má každá, věřte mi.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
