Oldřich s manželkou vychovávají dvě děti, které vedli ke sportu a lásce ke zvířatům. Oldřich dbal na to, aby dcera i syn prospívali ve škole a uměli se postavit k domácím pracím. Jenže jednoho dne u nich zazvonila policie.
S manželkou jsme zrekonstruovali starý dům pro prarodičích. Chtěli jsme založit rodinu v prostředí, kde si děti budou hrát venku obklopeni přírodou a zvířaty.
To se nám povedlo. Pět let jsme nechali na stavbě našeho snu, ale nelitovali jsme jediného dne. Náš dům byl zasazen do velké zahrady, kde jsme pěstovali bio zeleninu, chovali králíky a slepice a sušili seno. Ve volnu jsme jezdili na kole po lesních cestách. Naše venkovská idylka ostře kontrastovala s ruchem města, kam jsme každý den hodinu dojížděli do práce. Přesto nám vše stálo za to.
Ve třiceti se mi narodil syn a za tři roky dcera. Začal jsem pracovat v bližším městě, kam děti jednou budou dojíždět do školy. Roky plynuly a my si žili tak, jak jsme si vysnili. Společně jsme se starali o zahradu a zvířata. Děti měly kočky, psy, morčata a každou chvíli z lesa donesly opuštěné mládě, o které se staraly. Dcera už od základní školy chtěla být veterinářkou. Syn Eda žádnou představu neměl, ale byl chytrý, a tak gymnázium byla jasná volba.
V posledním ročníku gymnázia začal být Eda problémový. Po škole často někam vyrážel a vracel se domů pozdě večer. „Edo, mě se to nelíbí. Máš studovat, vše ostatní je druhořadé. Kde a s kým trávíš čas po škole?“ tahal jsem snad milionkrát ze syna. Vždy mi odpověděl, že s partou kamarádů sportují nebo chodí na výlety do přírody. S manželkou jsme usoudili, že se jedná o neškodné záliby.
Jenže pak to začalo. Od souseda jsem se dozvěděl, že syna viděl blokovat silnici, když tam ekologičtí aktivisté bojovali proti stavbě obchodního domu. Prý byl v první řadě, vykřikoval ekologické slogany a držel transparent. Po okolí se začaly objevovat nápisy na zdech podněcující k nesouhlasu s výstavbou čehokoliv. Vletěl jsem k synovi do pokoje a celý ho prohrabal. Našel jsem pod postelí krabici se spreji. Syn nezatloukal. Potvrdil mi, že bojuje za práva zvířat a za ekologii.
„Edo, uč se, vystuduj práva a bojuj na úrovni. Co si myslíš, že zmůžete takto primitivně? Ničíte něčí majetek, z toho budete mít akorát průser. Blokujete silnici, to vám dá někdo přes hubu. Skoncuj s tím. Zakazuju ti to!“ rázně jsem apeloval na syna.
Bohužel se situace ještě zhoršila. Syn s kamarády se začali přivazovat k pracovním strojům, a když je dělníci chtěli zpacifikovat, začala bitka. Neustále jsem chodil něco vysvětlovat na policii a navrhovat důkazy před přestupkovou komisi obecního úřadu. Eda nebyl plnoletý, a tak veškeré jeho průšvihy jsem řešil já jako rodič.
Po poslední návštěvě sociálky, kdy tam ze mě udělali neschopného rodiče, mi ruply nervy a Edovi jsem poprvé v životě dal pár facek. Tento krok situaci ještě více zkomplikoval a Eda mě začal vnímat jako nepřítele. Přestal se mnou komunikovat. Minulý týden u nás zazvonila policie. Eda se s dalšími aktivisty přilepil k silnici. Policie musela odklonit dopravu, a jelikož nebylo technicky možné aktivisty bez zranění od silnice odtrhnout, museli je vyříznout.
V nemocnici všem pomohli a odnesli si z toho pouze drobné následky v podobě poraněné kůže na chodidlech. Policie odvedla syna k výslechu a já jel samozřejmě jako jeho zákonný zástupce také. Momentálně čekám, z čeho a kdo bude obviněn. A kdo co bude muset zaplatit. Už jsem ze synova chování natolik unavený, že se těším na jeho plnoletost. Pokud dál chce dělat tyto ubohé kousky, tak na svou zodpovědnost a náklady. Já osobně už toho mám dost.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
