Milan Bauer
24. 1. 2024 6:46
clock
5 minut
video
Legendární seriál milují všechny generace a reprízy mají vysokou sledovanost. Tušíte ale vůbec, jak moc složité bylo celý seriál natočit? Tím spíš, když během něj přišel šok v podobě smrti Karla Högera, kterého musel rychle nahradit Ladislav Chudík. A jak dnes na natáčení vzpomínají hlavní hrdinové?
Ačkoli dnes platí, že Nemocnice na kraji města patří k nejoblíbenějším seriálům u nás, zpočátku to vypadalo, že se vůbec nenatočí. Námět scenáristy Jaroslava Dietla se vůbec nelíbil stranickým funkcionářům. „Bylo to nechtěné dílo,“ zavzpomínala jeho manželka Magdalena Dietlová. Daleko větší šanci na úspěch tehdy měly seriály z dělnického či jiného prostředí, které konvenovalo tehdejším představám.
Komplikace přibývaly
Seriál z nemocničního prostředí dostal k natáčení „zelenou“, brzy však přišla další velká komplikace. Do role charismatického primáře Sovy byl původně vybrán legendární herec Karel Höger. Jenže krátce poté, co se s ním natočily prakticky všechny složité exteriérové obrazy, náhle zemřel na infarkt a celý seriál se rázem ocitl ve velkém ohrožení. Tvůrci si tehdy dokonce připouštěli i možnost vše takříkajíc odpískat.
Zdroj: Youtube
Cítil, že je to jeho osud
Bez boje se ale vzdát nechtěli, a tak se pustili do hledání někoho, kdo by dokázal Karla Högera a jeho obrovské osobní kouzlo alespoň z části nahradit. Nakonec takového člověka našli až v Bratislavě. Volba padla na zasloužilého umělce Ladislava Chudíka. Tomu se nabídka líbila natolik, že ji přijal i přesto, že měl na Slovensku hodně závazků. Angažmá po zesnulém kolegovi bral jako poslední a dal do něj opravdu všechno. Zvládl vražedné natáčecí tempo, naučil se neuvěřitelných 550 stran scénáře a také neustále přejížděl z Bratislavy do Prahy.
Slavná scéna s deštníkem
Také se pochopitelně musely přetočit scény, které už byly připravené s Karlem Högerem. Jednou z nich byla i ta, během které venku hovoří primář Sova s doktorkou Alžbětou v podání Elišky Balzerové. Ta se napoprvé hrála v dešti, přičemž si herci pomohli deštníkem, což tehdy navrhl Höger. „Bylo to krásné, emotivní,“ prozradila Balzerová.
Když se později scéna natáčela znovu, tentokrát s Ladislavem Chudíkem, začalo znovu pršet. „Bylo to úplně, jako kdyby na nás pan Höger koukal shora a řekl si, že nám spustí déšť,“ vzpomíná s úsměvem Balzerová.
Osudové přátelství, které vše rozhodlo
Scenárista Jaroslav Dietl vždy miloval sport, ale osud nechtěl, aby ho dělal tak často, jak si vysnil. Už v dětství podstoupil operací kyčlí, sport ale alespoň rád sledoval a se sportovci se přátelil. Jeho dobrým kamarádem byl také ortoped, který sportovce léčil – Ihor Elív. Ten pracoval v mostecké nemocnici, a když se Dietl rozhodl, že začne psát seriál z lékařského prostředí, právě kamarád Ihor byl tím, kdo mu vše ukázal.
Herci chodili na stáže jako medici
Celý seriál se nenatáčel v nemocnici Mostě, ale vše bylo geniálním způsobem díky šikovnému architektovi přeneseno do studia. Herci ale chodili pravidelně do nemocnice na stáže jako medici, a to i na operační sály, kde měli možnost se dívat skutečným lékařům přímo pod ruce a sledovat, jak přesně pracují. Pro exteriéry slavné nemocnice v Boru posloužil areál České zemědělské univerzity v pražském Suchdole. Severočeské město Most, rodiště seriálu, připomínají pouze mostecké SPZ na autech a sanitkách.
Sláva přišla takřka okamžitě
Jakmile 5. listopadu 1978 běžel v televizi první díl seriálu, ulice měst a vesnic byly prázdné. „Jeden večer to nasadili úplně bez reklam a druhý den jsme nemohli vyjít na ulici,“ říká Balzerová. Seriál se velmi rychle stal fenoménem a Eliška Balzerová dokonce za svou roli získala v západním Německu cenu Bambi.
Němci jako štědří sponzoři
Hamburská televize NDR v roce 1981 pak dokonce iniciovala a také zaplatila natočení dalších sedmi dílů. Ačkoli byl ale seriál velmi oblíbený a diváci prahli po dalších a dalších epizodách, scenárista Dietl se rozhodl skončit. Celý seriál tak uzavírá jedna z nejslavnějších televizních smrtí, a to doktora Štrosmajera v podání skvělého Miloše Kopeckého.
Největší seriálová tajemství
close
Dvojice legend, na které dodnes všichni rádi vzpomínají.
Seriál se dostal opravdu daleko, dokonce ho pouštěli v USA na ambasádě lidem, kteří jeli do tehdejšího Československa pracovat. Nemocnice byla úspěšně promítána ve všech tehdy spřátelených zemích kromě Sovětského svazu. V SSSR totiž prý nikdo nevěřil, že taková nemocnice existuje. Scenárista Jaroslav Dietl chodil na samotné natáčení sporadicky, měl vždy pocit, že tam překáží. Přesně po dvaceti letech od začátku natáčení v roce 1997 časopis Xantypa vyrobil aranžovanou fotku téměř všech hlavních žijících postav i se žijícím režisérem seriálu Jaroslavem Dudkem.
Kontroverzní pokračování
Jak už to ale bývá, i v tomto případě došlo k pokusu o navázání na předešlý úspěch novou sérií. V roce 2003 se tak seriál vrátil na televizní obrazovky pod názvem Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Tehdy se ale pokračování setkalo s velkou kritikou a slávě původních epizod ani zdaleka nekonkurovalo. Mnohem lépe dopadlo druhé pokračování s podtitulem „Nové osudy“. Toho se chopila scenáristka Lucie Konášová.
Život je boj, tak ahoj
Původní autor Jaroslav Dietl se ale bohužel ani jednoho z pokračování nedožil. Zemřel předčasně 29. června 1985 ve věku 56 let. Otázkou tak dodnes zůstává, co by asi řekl na počiny svých následovníků. Odpověď alespoň lehce nastínila jeho manželka Magdalena Dietlová. „On se řídil heslem: ‚Život je boj, tak ahoj.‘ Možná by si to ale s novým autorem docela rád rozdal a nechal samotného diváka posoudit, co je lepší,“ dodala Dietlová. A nejspíš by zvítězil, protože jeho původní Nemocnice na kraji města zůstává dodnes jedním z nejslavnějších československých seriálů.
Zdroj: Vlasta.cz, CSFD.cz, SerialoveNavraty
