Měla jsem lásku, rodinu a život, který byl sice obyčejný, zato šťastný. Pak se ale začaly objevovat drobné trhliny, které postupně vyeskalovaly v nekontrolovatelný pád až na samotné dno. Viníkem byl můj manžel, který naprosto propadl hazardu.
Vše začalo jako nevinná zábava. Můj manžel David se občas sešel se svými přáteli, aby si zahrál poker nebo vsadil pár korun na hokej, fotbal, či jinou sportovní zábavu, které jsem já, jakožto žena, samozřejmě podle mužského úsudku nemohla rozumět. Na začátku to bylo jen povyražení, které Davidovi přinášelo trochu vzrušení a odreagování od každodenního stereotypu.
Pak se to začalo měnit. Davidovo nadšení pro hazard postupně přerostlo v nekontrolovatelnou vášeň. Začal trávit stále více času v kasinech a sázkových kancelářích, ignorujíc svou rodinu a své povinnosti. Byla jsem zoufalá, snažila jsem se ho přesvědčit, aby toho nechal, ale David byl jako posedlý.
Myslela jsem si, že to nemůže být horší
Jeho závislost začala postupně ničit náš společný život. Peníze, které měly jít na spořící účty na letní dovolenou a nákupy do domácnosti, spolkly jeho “koníčky”. Cítila jsem, jak to celé vymyká kontrole, David byl zkrátka závislý. A nedokázal si to přiznat.
Myslela jsem si, že to už nemůže být horší, ale jak jsem se mýlila. Jeho závislost na hazardu brzy dostala nový rozměr, a to tehdy, když začal trávit většinu svého času hraním na automatech. Tyto stroje zkázy pohlcovaly naše úspory rychlostí blesku.
Každé třeskutí mince v automatu bylo pro něj jako melodie, která ho uvedla do stavu euforie. Ale tato euforie byla krátkodobá a brzy byla nahrazena pocitem prázdnoty a zoufalství, když prohrál. I přesto všechno, že to pro něj byla chvíle prohry a celé ho to ničilo, nedokázal se z toho vymanit.
Neměli jsme peníze ani na jídlo
Automaty mu přinesly více ztrát než výher, ale stále doufal, že příští tah už bude ten šťastný. Postupně mu to celé vysávalo duši a my všichni jsme kvůli jeho závislosti trpěli.
Situace byla tak zoufalá, že jsme neměli peníze ani na to nejnutnější, jako je jídlo. Byli jsme na mizině, uvězněni v dluhové pasti, kterou jsme sami nevědomky vytvořili. A přestože jsem se snažila udržet rodinu pohromadě, zdálo se, že nám každý den uniká mezi prsty.
V současné době nevím, co mám dělat. David si nechce svou závislost přiznat a já potřebuju uživit rodinu. Můj plat na to nestačí a dvě děti musí něco jíst. Snad toto peklo někdy skončí…
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
