Moderní doba nabízí možnost žít single a nemuset se vázat. Většina lidí si ale tuto skutečnost vykládá spíše jako příležitost bydlet sice sám, ale partnery všelijak střídat. Pravých singles, kteří žijí o samotě a bez jakýchkoliv vztahů, je tudíž minimum. Monika je jednou z nich.
Single jsem celý život a rozhodně to není způsobeno
okolností, že bych byla asexuální nebo toužila skrze vztah sama se sebou po nějakém
zviditelnění. Spíše naopak. Když se občas zastavím a uvědomím si, jak každý single k sobě pořád někoho nového má,
přijde mi to celé divné. Vždyť pravý single život ukrývá mnoho výhod.
Jako holka jsem o krásném vztahu také snila. Ve
dvou se to lépe táhne, což je léty potvrzená pravda. Ale jen za předpokladu, že ti
lidé k sobě doopravdy naleznou cestu. Snad i proto jsem se do nějakých
nezralých pokusů raději nepouštěla. Můj výběr partnera je přitom paradoxně
jednodušší než u leckoho jiného, protože jsem bisexuální. Líbí se mi
někteří muži i některé ženy. Přesto nezávazné pokusy o vztahy na
pár měsíců považuji za ztrátu času.
I mé nevelké zkušenosti hovoří za vše. Když mi bylo pětadvacet, seznámila jsem s pohlednou ambiciózní kuchařkou Katkou.
Zprvu jsme jen kamarádily, později mi tvrdila, že je na holky a mohly bychom
být pár. Jenže od začátku cosi nesedělo a i přes pověstné „růžové brýle“ jsem
dobře rozeznávala faleš.
Když totiž Kačenka po nějaké době zjistila, že pro ni
moje máma, tehdy pracující ve velkém médiu, žádnou „tlačenku“ nezařídí, přišel
rozchod. Po letech se mi pak doneslo, že je ve vztahu s mužem. Petra však pěkně komanduje.
Katka totiž vynikala vedle cílevědomosti také silně manipulativními sklony,
přičemž to, co jí scházelo, byly emoce. Možná, že lidé, kterým vypočítavý vztah
bez emocí stačí, existují, ale já k nim nepatřím.
A tak jsem zůstávala single a vztahů se stranila. Po škole
jsem si našla práci i bydlení a mám se dobře. Nemusím nikoho prověřovat,
zda mi tajně neodnese věci, když mu půjčím klíče, s nikým nevedu dohady o
tom, kdo a kolik do čeho investoval. Vše je výhradně na mně.
Přesto, když
se občas rozhlédnu kolem, mám pocit, jako bych byla jediná žena v republice,
která je single doopravdy. Kdekdo jiný totiž partnery neustále střídá, a když
už se mi občas nějaký ten muž či žena přiznají, že jsou single, obvykle
tím myslí fakt, že bydlí sami, ne že se vyhýbají příležitostným
vztahům.
A pokud už mám opravdu štěstí, občas se mi někdo svěří i s odvrácenou
tváří takového života. Třeba s tím, jak mu několikatýdenní známost zavařila
v rodině anebo vyklidila byt. Třeba má kolegyně z práce Vanda, která
si přítele Jirku nastěhovala do bytu už po pár dnech a pak se divila, kam se
poděly zlaté šperky po její mamce… Že by nějaké kouzlo?!
Ano, i já bych jednoho dne ráda zažila takovou tu osudovou lásku jako z románu. Není ale neradno ji uměle
přivolávat. Single život bez zbytečných pokusů mi vyhovuje, a pokud to tak už zůstane, zlobit se nebudu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
