Mytí oken se leckdo vyhýbá. Při určitých okolnostech to může být dokonce i celkem nebezpečná aktivita. Monika si to sama zkusila a skončila na pohotovosti s velkými bolestmi.
Byl to jeden z těch víkendů, kdy jsem se rozhodla, že je čas na pořádný úklid. Slunce zářilo, teploty byly příjemné, a já se cítila plná energie. Dlouho jsem odkládala mytí oken, což byl ten poslední úkol, který jsem chtěla mít z krku. Zároveň jsem věděla, že se s tím nikdo jiný z rodiny nepopere, zbývalo to na mě.
Vzala jsem si tedy kbelík, houbičku, čisticí prostředky a, co bylo nejdůležitější, vysoký žebřík. Okna v našem domě nejsou zrovna malá a některá jsou opravdu vysoko, takže jsem se musela pořádně připravit. Všechno šlo zprvu hladce. Spodní část oken jsem zvládla během chvíle a rychle jsem se přesunula na ta, která byla výše. To byl moment, kdy jsem udělala první chybu – trochu jsem spěchala.
Stoupnout si na vrchol žebříku s mokrýma rukama, kbelíkem v jedné a houbičkou v druhé, nebyl zrovna nejlepší nápad. Ale byla jsem odhodlaná to dokončit co nejrychleji a už se nezdržovat. Jenže, když jsem se natáhla pro poslední šmouhu, najednou jsem ucítila, jak žebřík pod mýma nohama začal podivně kolísat. V tu chvíli jsem ztratila rovnováhu.
Když jsem dopadla na zem, nemohla jsem hned vstát. Zůstala jsem tam ležet a snažila se zjistit, jestli se dokážu pohnout. Nakonec jsem si uvědomila, že přestože jsem si narazila záda a paži, nic nebylo zlomené. I tak jsem cítila silnou bolest vycházející z pánve a bylo mi jasné, že potřebuji pomoc.
„Prosím tě, co tady vyvádíš? Chceš si srazit vaz?“ Přítel mě zvedla ze země pomalu a divil se tomu, že se vůbec můžu hýbat. „Jsi v pohodě? Nemáš zlomenou páteř? To byla pěkná výška.“ Ani jsem mu neměla sílu odpovědět, potřebovala jsem jen k doktorovi. Cesta na pohotovost byla rychlá, a i když lékaři potvrdili, že jsem zranění vyvázla jen s pohmožděninami, ten zážitek mi otevřel oči.
Člověk by si myslel, že domácí práce jsou běžné a nevinné, ale v mých očích se během okamžiku změnily v riziko. Moje potřeba mít vše perfektní mě málem stála mnohem víc, než jsem si kdy dokázala představit. Co kdybych dopadla hůř? Co kdybych si zlomila ruku nebo něco horšího? Všechno jen kvůli oknu, které mohlo klidně počkat nebo které by zvládla profesionální firma.
Uvědomila jsem si, že není hanba přiznat, že některé věci jsou nad mé síly, ať už jde o úklid nebo o jinou domácí práci. Být perfektní není nutné. Mít perfektně čistá okna za každou cenu je absurdní. Od té doby si dávám mnohem větší pozor. Nemusím být ta, která zvládne všechno sama. A pokud to znamená, že si příště na mytí oken najmu někoho jiného, tak to udělám. Zdraví mám jen jedno a tenhle pád mi to připomněl víc než dost.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
