Mojmír dostal kopačky od svojí první opravdové lásky. Místo něj si nabrnkla muže, co střídá ženské jako ponožky. Přitom on ji zahrnoval láskou a pozorností, co to šlo.
Martinu (33) jsem poznal až po třicítce a poprvé v životě jsem se vážně zamiloval. Chtěl jsem jí to dávat co nejvíc najevo a po dva roky ji nosil na rukou. Pak mi oznámila, že jsem příliš hodný a opustila mě.
Byl jsem nekonečně dlouho sám. V mládí jsem si s holkama spíš jen užíval a nehledal vážný vztah. Dobrodružství za dobrodružstvím mě činila štastným. Poznávání nových žen mě okouzlovalo a bavilo skoro do třiceti. Pak mi najednou došel dech a já si uvědomil, že se cítím nenaplněný. Sex ani nová vzrušení mi nedokázali nahradit něco, co i chybělo a co jsem nikdy nepoznal. Do té chvíle jsem ani nepoznal žádnou, kvůli které bych se chtěl usadit.
Pak jsem začal naopak takovou hledat a ukázalo se, že to není tak jednoduché. Bylo pro mě mnohem snazší potkat holku pro zábavu. Jiné se na mě „nechytaly“. Bylo to asi mým celkovým vyzařováním a to jsem se snažil změnit. Vždycky je lepší dělat změnu u sebe, když chcete něčeho nového dosáhnout.
Když jsem konečně poznal Martinu, uvědomil jsem si, že do té doby jsem nebyl doopravdy zamilovaný. Martina mi převrátila celý můj život naruby. Moc jsem o nic stál, chtěl jsem se o ni starat, miloval jsem ji přesně takovou, jaká byla. I se všemi nedostatky. Jen jsem se modlil, aby to měla stejně, jako já. A zpočátku to tak opravdu bylo.
Chodili jsme spolu dva roky a já jí nosil „modré z nebe“. Ty pocity náklonnosti pro mě byly nové, neuměl jsem je zpracovat. Martina pro mě byla modla, nejdůležitější osoba mého života. Dával jsem si záležet na tom, aby to věděla. Aby se cítila milována. Kamarádka mi poradila, že je to přesně to, co ženám kolikrát ve vztahu chybí.
Moje přítelkyně se na mě mohla spolehnout naprosto v čemkoliv. Udělal jsem, co mi řekla, nebo o čem se jen zmínila. Kupoval jsem jí milé a vtipné dárečky a samozřejmě i květiny. Když měla náladu na to, být sama, dával jsem jí prostor a nenaléhal. Cokoliv potřebovala zařídit třeba pro její rodinu, hned jsem se do toho pustil.
Dokonce jsme vybíral prstýnek, který jsem jí chtěl dát během našeho zimního výletu na Bali. Ještě předtím se se mnou ale stihla Martina rozejít.
„Dusím se, jsi až příliš skvěle, dokonalej a hlavně hodnej. Připadám si vedle tebe jako ta špatná,“ řekla mi mimojiné a já nevěděl, jak to mám chápat. Ženy tedy nechtějí dokonalého a hodného partnera?
Moc mi to neobjasnila a brzy si odnesla všechny věci. Přehrávám si naše poslední měsíce a hledám, kde jsem udělal chybu. Je pravda, že byla Martina občas odtažitá a já jí pak ještě víc zahrnoval láskou. Možná jsem to přeháněl, ale stačilo říct, abych se trochu krotil.
Bál jsem se, že jí ztratím a možná jsem ji tím naopak odpuzoval. Začala nakonec chodit s chlapem, o kterém se všeobecně proslýchá, že je to děvkař. To je tedy to, co chtěla? Nejistotu, komplikovanou osobnost a pravděpodobně zlomené srdce? Moje staré já by se jí asi líbilo víc.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
