Když se můj manžel Tomáš (38) vrátil ze služební cesty, dva dny jsem ho prosila, aby si vybalil kufr. Nakonec jsem se musela smířit s tím, že pokud to neudělám já, jeho věci zůstanou v kufru do dalšího odjezdu.
Neochotně jsem se do toho pustila. Když jsem vybalovala jeho košile, narazila jsem na něco, co mi obrátilo svět vzhůru nohama. Najednou mi došlo, že svého manžela vůbec neznám…
Manžel nám vždycky vozil dárky
„Tati!“ vykřikl nadšeně náš syn Erik (5), když se Tomáš vrátil ze služební cesty. „Přivezl jsi mi něco hezkého?“
„Hezkého? Nech mě přemýšlet…“ řekl teatrálně a po chvíli vytáhl malou stavebnici LEGO. „Je to dost hezké?“
„Jóóó!“ vykřikl Erik, který si krabici hned vzal a začal si na podlaze skládat kostky.
Tomáš položil kufr na zem a s tajemným úsměvem ho opatrně otevřel, aby nebylo vidět, co je uvnitř.
„A tohle je pro mou krásnou ženu,“ řekl a podal mi sadu vonných mýdel.
„Och, děkuji, můj pohledný muži,“ řekla jsem s předstíraným překvapením.
To byla naše malá tradice. Když Tomáš jezdil na služební cesty, vždycky přivezl nějakou drobnost pro mě a pro našeho syna.
„Máš hlad?“ zeptala jsem se.
„Jako vlk. Ale než si sednu k večeři, dám si sprchu. Jel jsem sedm hodin, jen s jednou přestávkou, a jsem vyčerpaný.“
Musel být unavený, protože po večeři šel rovnou do ložnice a hned usnul. Umyla jsem nádobí, dohlédla, aby si Erik vyčistil zuby, osprchovala se a šla si lehnout. Nechtěla jsem Tomáše probudit, takže jsem se v ložnici pohybovala potmě. Najednou jsem o něco zakopla a spadla na postel, přímo na Tomášovy nohy. Probudil se a rozsvítil lampu.
„Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit,“ zašeptala jsem.
„Co se stalo?“ zeptal se rozespalým hlasem.
„Zakopla jsem o tvůj kufr.“
„Omlouvám se, lásko. Neměl jsem sílu ho vybalit.“
„To nevadí, uděláš to zítra. Teď spi,“ řekla jsem a zhasla lampu.
Šokovalo mě to
Tomáš mě nikdy nenechal vybalovat jeho věci. Vždycky říkal, že mám dost starostí s Erikem a nechce mi přidělávat další práci. Obvykle to zvládl hned po návratu nebo druhý den ráno. Tentokrát to bylo jiné. Vrátil se pozdě a druhý den ráno zase rychle utekl z domu.
„Nenasnídáš se?“ zeptala jsem se překvapeně.
„Nestihnu to. V deset mám poradu vedení a ještě jsem nezačal psát zprávu,“ vysvětloval svůj spěch.
Objal Erika, políbil mě na tvář a pak už byl pryč. Odvezla jsem syna do školky a pustila se do úklidu. Vešla jsem do ložnice, abych posbírala věci na praní, a všimla jsem si, že Tomášův kufr je stále nevybalený.
Když se manžel vrátil z práce, požádala jsem ho, aby to konečně udělal. „Později, zlato. Mám ještě schůzku s novým klientem. Dám si něco k jídlu, sprchu a musím jít…“
Kufr stál v ložnici nedotčený i další den. S povzdechem jsem ho tedy začala vybalovat já. Brzy jsem toho litovala. V kufru jsem našla něco, co tam rozhodně nepatřilo – plastový sáček, na kterém bylo napsané datum a místo.
Nejzvláštnější ale byl obsah sáčku. Nejdřív jsem nevěděla, co to je. Skrz plastový obal jsem viděla jen černou látku. Otevřela jsem sáček a vytáhla to ven. Zvedl se mi z toho žaludek a s odporem jsem tu věc upustila. Byly to dámské kalhotky! Nebylo pochyb o tom, že je už někdo nosil…
Byla jsem z toho zmatená
Začala jsem přemýšlet nad tím, jak se mohlo použité dámské spodní prádlo dostat mezi jeho věci. Jediné vysvětlení bylo, že Tomáš má milenku. Ale to mi nedávalo smysl. Nevšimla jsem si žádné náznaky, že by měl někoho jiného.
Mezi námi vše fungovalo skvěle. Tomáš mě miloval, o tom jsem neměla žádné pochybnosti. V posteli nám to klapalo, tak proč by hledal někoho jiného? Nechápala jsem to a byla jsem zmatená. Musela jsem si o tom s někým promluvit, a tak jsem zavolala své sestře.
„Možná to prostě má rád,“ řekla mi ségra.
„Tomáš? Děláš si srandu. Jsme manželé jedenáct let. Přece bych si všimla, kdyby měl nějaké zvláštní záliby.“
„Muži dokážou takové věci dobře skrývat. Divila by ses, co některé chlápky přitahuje…“
„To nemyslíš vážně!“
„Dnes si můžeš na internetu koupit cokoli. V Japonsku mají na použité spodní prádlo dokonce i automaty. Možná si to Tomáš objednává tak, aby si to vyzvedl na služebce. Ať mu to nechodí domů…“
„Co mi radíš? Mám se ho rovnou zeptat?“
„To ne. Našel by si nějakou výmluvu. Raději ho pozorně sleduj. Věř mi, nakonec se prozradí…“ dodala.
Bylo to trochu jinak
Když Tomáš přišel z práce, požádala jsem ho, aby konečně vybalil svůj kufr.
„Jdu na to hned teď,“ řekl a zmizel v ložnici.
Dveře zůstaly pootevřené jen natolik, že jsem mohla nakouknout jedním okem. Viděla jsem, jak si strčil onen záhadný balíček do kapsy kalhot. Po chvíli mi oznámil, že musí skočit do garáže. Prý nechal v autě nějaké dokumenty, na kterých musí pracovat.
Z kuchyňského okna je vidět přímo na naši garáž, a tak jsem ho pozorovala. Opravdu šel do garáže a byl tam sotva minutu. Pak vyšel s aktovkou a zamířil zpátky domů.
Druhý den, když Tomáš odjel do práce a já odvezla Erika do školky, vzala jsem náhradní klíče a šla do garáže. Uvnitř byl klasický chlapský nepořádek. Povzdechla jsem si a začala prohledávat všechny kouty. Za zimními pneumatikami stála velká bedna na nářadí. Uvnitř byla obálka, ta, kterou jsem našla v jeho kufru…
To ještě nemusí nic znamenat. Možná má opravdu zvláštní záliby. Když jsem si ale prohlédla obsah obálky, kromě kalhotek v ní byly fotografie, na kterých byl Tomáš s nějakou ženou. Nemusím snad říkat, že fotografie zcela jasně ukazovaly, co spolu dělali.
Prozatím předstírám, že nic nevím. Pravdou je, že se cítím úplně bezradná. Nevím, co mám dělat. Rozvést se? To není tak jednoduché. Máme syna a hypotéku. Odpustit? Nevím, jestli jsem schopná udělat to. Žít, jako by se nic nestalo? Nedokázala bych se podívat do zrcadla. Bože. Tolik otázek a žádné odpovědi…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
