Mirka věřila svému manželovi a o svou rodinu pečovala. Manžel začal jezdit často na služební cesty a to byl kousek od toho, aby zjistila, že si našel milenku.
Já, dlouhovlasá štíhla blondýna. Dokázala jsem vytvořit hezký domov. Vždy bylo uklizeno, navařeno a našla jsem si i chvilku, abych si zacvičila. Dcery chodily čistě oblečené, byly to malé princezny. Reklama na štěstí.
Manžel Radek pracoval jako informatik ve firmě. Byl v práci od rána do večera. Finančně se o nás postaral. Mohla jsem koupit vše, bez ohledu na cenu. Respektovala jsem jeho pracovní dobu a když byl doma, snažila jsem se vytvořit příjemnou atmosféru. Občas jsem byla unavená. Obzvláště, když holky v noci špatně spaly, ale i přes to jsem se snažila vypadat upraveně.
Manžel často jezdil na služební cesty. Musel objíždět provozovny v jiných městech. Většinou byl na služební cestě dva dny. Byla jsem zvyklá. A neřešila to. Ale najednou začala firma pořádat i teambuilding, který probíhal o víkendu. To už jsem tak statečně nenesla. „Miru, o víkendu musím na firemní akci. Nechce se mi, ale nemůžu chybět. Radši bych byl s vámi doma, holky moje,“ oznámil mi Radek. Bylo mi divné, že by firma nařizovala pracovní povinnost i přes víkend.
Neustále jsem se Radka vyptávala, zda je teambuilding povinný. Zda musí jezdit pokaždé. Ať si uvědomí, že má rodinu a že ho vůbec nevidíme. „A navíc poslední dobou nejsi doma ani o víkendu“, chtělo se mi brečet. Vznikla velká hádka, kde na mě manžel začal křičet, že to se mnou doma nemůže vydržet. Nemůže vydržet tu mou snahu o dokonalost. Že ho dusí ten dokonalý svět, který tvořím. Dusí ho to sterilní prostředí našeho bytu, kde má vše své místo. Děti jako ze žurnálu. Maminka srovnaný každý vlas na hlavě.
Křičel na mě: „Samozřejmě že to není povinné. Utíkám od tebe. Je tam na rozdíl od domova veselo.“ Jezdí tam převážně svobodní pracovníci bez závazků. Je to prý dobrovolná akce. A práce se ani netýká. Koukala jsem na něj a nevěřila svým uším. Radek si jezdí o víkendu odpočinout, aby nebyl se mnou. Nechápala jsem to. Nikdy neřekl, že by byl nespokojený. Vždy se mi zdálo, že to, jak se starám o domácnost se mu líbí.
V závěru mi manžel oznámil, že se zamiloval do kolegyně. Že není tak dokonalá jako já. Je prý úplně obyčejná. Ale je s ní legrace, je pohodářka. A když jsou spolu v hotelovém pokoji, válí se jim prádlo na zemi a ona je úplně v klidu. Nemá potřebu být sterilní jako já. Ale umí si život užívat. Koktala jsem: „Jak si tedy představuješ budoucnost?“ Chtěl se rozvést. Prý si sbalí jen své věci a vše ostatní nám nechá. Rád by si holky bral co nejvíc to půjde a bude nás štědře finančně podporovat. Ale mě jako manželku už nechce. Necítí se vedle mě dobře a uvolněně.
A tak se stalo. Odešel. Trápila jsem se tak moc, že jsem zhubla deset kilogramů. Holky mi musela na čas pomáhat hlídat moje mamka, abych se dala trochu dohromady. Brala si je na víkendy a já jen ležela na gauči a plakala. Dnes už je to lepší, ale nemám vyhráno. Žila jsem v dokonalém světě a teď je rozbitý. Dodnes nechápu, proč manžel tak otočil. Vždy mi říkal, že jsem vytvořila krásný domov a byl pyšný na svoje krásné holky. A teď preferuje špinavé prádlo na zemi, které by v našem bytě nesnesl.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
