Miriam byla s Vaškem ve vztahu pět let. Od samého začátku to skřípalo. Nic neběželo hladce, neustále se objevovaly neshody. Při rozchodu Vašek ukázal svou pravou tvář.
V době, kdy jsem poznala Vaška, jsem byla dlouhodobě zoufalá a nespokojená se svým životem. Byla jsem ve fázi, kdy jsem se cítila mizerně a z tohoto důvodu jsem nerozpoznala, že Vašek není dobrý člověk. Moje temná duše vypnula můj šestý smysl.
Vašek to se mnou uměl. Lichotil mi na všech frontách. Osobně, písemně, posílal mi květiny a nechal mi zahrát písničku v rádiu. Totálně mi zamotal hlavu a neuplynul ani půl rok a bydleli jsme spolu. Vašek byl zrovna ve výpovědní lhůtě, a tak si našel práci v místě mého trvalého bydliště. Jenže od samého začátku jsme neustále řešili samé neshody. Vašek vyžadoval, abych o něj pečovala ve dne v noci. Žárlil na moje kamarádky a po příchodu z práce si lehl na gauč a tam zůstal až do noci.
A já kmitala. Moje dcera už žila se svým přítelem, a tak jsme měli celý byt sami pro sebe. Vaškovi se nelíbilo, že za mnou dcera odpoledne poslední dva měsíce chodila. Když měl její přítel odpolední směnu, byla u nás. Seděla se mnou v kuchyni, já vařila a povídaly jsme si. Často se u nás i navečeřela. A tuto skutečnost mi Vašek v jedné hádce vpálil. Křičel: „Uvědom si, že ti už dva měsíce živím dceru. Na náklady se podílíme rovným dílem a polovinu měsíce u nás večeří tvoje dcera. To něco stojí.“
Obsah této hádky mi hodně nesedl. To, že jsem skoro každý den cítila napětí ve vzduchu, kterým mi dával Vašek najevo svou nespokojenost, to jsem si zvykla. Ale rozhodně jsem neměla dojem, že mu něco dlužím. Nebo dokonce, že mi dva měsíce živí dceru. O Vaška jsem se královsky starala. Měl se jako v bavlnce. Bydlel v mém bytě a podílel se pouze na energiích a nákladech na potraviny. Ostatní jsme si každý hradili ze svého. Když jsme jeli na výlet, vše jsme si platili každý sám za sebe.
S příchodem Vaška do mého života jsem najednou neměla čas na své koníčky a kamarádky. Po příchodu z práce jsem dělala Vaškovi společnost nebo vařila. Vašek se rád poslouchal. Když si v notebooku přečetl nějaký článek, dostala jsem rozsáhlou přednášku. Pila jsem kávu a Vašek mluvil. Dlouho. Občas totální blbosti. A já mlčela. Když skončil, mohla jsem jít vařit večeři. A běda, když nebyla na stole v půl sedmé. To jsem slyšela nespokojené funění.
Kupodivu jediné, co bylo pozitivní, byl můj psychický stav. Cítila jsem se dobře, vyrovnaná a sebevědomá. Možná proto, že jsem viděla, jak trapný Vašek je. A protože jsem nerozdýchala jeho výtku ohledně jídla pro dceru, požádala jsem Vaška, aby se odstěhoval do konce týdne. Druhý den jsem odešla do práce a po návratu jsem se nestačila divit. Vašek už v bytě nebyl. Na stole ležely klíče a vzkaz, že jsem hnusná stará kráva. A s Vaškem zmizela i veškerá kosmetika z koupelny, toaletní papír a jídlo z lednice.
Dokonce mi sebral i parfém, který mi dal k narozeninám. Co mě dostalo úplně nejvíc, bylo, že sbalil i lubrikační gel, který jsme kupovali za společné peníze. Tušila jsem správně, že když otevřu náš společný bankovní účet, bude prázdný. Byl. Vašek si převedl necelých deset tisíc korun na svůj účet a vůbec ho nezajímalo, že polovina je moje. Musím říct, že Vaškovo chování na konci vztahu kopírovalo jeho povahu. Ubožák, který neměl úroveň. Sobec, který se nechal obskakovat, jako by byl poslední chlap na planetě. A já byla blbá husa, že jsem mu pět let sloužila. Velká životní lekce.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
