Milena pracuje celý život jako účetní, z toho už patnáct let v jedné firmě. Poslední rok ale trpí a má problém se do kanceláře donutit. Stojí teď před těžkým rozhodnutím: zůstat, nebo risknout změnu?
Už od základní školy jsem milovala počítání. Byla jsem v matice nejlepší ze třídy, a tak mě i posílali na nejrůznější matematické olympiády. Bylo to tedy jasné, že čísla mě budou provázet i po zbytek života. Po absolvování Vysoké školy ekonomické jsem začala pracovat jako účetní a dělám to dodnes.
V poslední firmě jsem už patnáct let. Prožila jsem tu dobré i horší časy, ale v poslední době se cítím úplně vyhořelá. Každý den ráno mám problém vstát z postele. Ne, že by mě neposlouchalo tělo, ale spíš hlava. Když si představím několik hodin za počítačem, udělá se mi nevolno. Přitom jsem ještě před lety byla ve svém živlu. Najednou mi to účtování připadá jako stereotypní rutina, nic nového, záživného ani žádné výzvy.
Je mi jasné, že velkou zásluhu na tom má také kolektiv. Několik let jsem tu měla pár skvělých kolegyň, se kterými jsme u oběda nebo na odpoledním kafíčku probraly radosti i strasti života. Občas jsme také zašly po práci na skleničku. Jenže “moje spřízněné duše” už odešly. Jedna za lepší prací, druhá do invalidního důchodu. Nahradily je jiné ženy, o dost mladší, výkonnější a s jinými starostmi. Jsou dravé a plné elánu a já už je nestíhám. Najednou tu není nikdo, kdo by mě z hromady faktur alespoň na chvíli vytáhl.
„Mladí přijdou a všechno převrátí,“ povzdechla jsem si jednou večer před kamarádkou.„Ale co s tím? Nechceš už konečně udělat změnu?“ zeptala se mě kamarádka přímo. „Nevím, jestli bych to zvládla. Vždyť mě jinde nebudou chtít, už nejsem nejmladší,“ odpověděla jsem jí. A to je právě ten problém. Vím, že by mi změna určitě prospěla, ale bojím se, že se jinde nechytnu. Od pár kamarádek vím, jak je to náročné a ponižující se v tomto věku se dožadovat nové práce. I Když máte spoustu let praxe, datum narození vás ale většinou vyřadí.
Jenže představa, že takhle budu každý den přežívat do důchodu mě děsí. V práci trávím většinu dne a chci, abych z ní měla radost jako dřív. Ale jak se mám zbavit toho strachu? Mám pocit, že mi chybí sebevědomí. Nejsem tak dravá a průbojná. Kdybych byla mladší, šla bych do toho bez váhání. Ale teď? Každý den si říkám, že bych to měla risknout, ale vždycky mě zastaví obavy, že se budu muset učit nové věci a možná už nebudu stačit mladším kolegům.
A tak pořád váhám. Zůstat ve staré práci, která mě už ničí, ale kde mám jistotu, nebo to risknout a najít něco nového, co by mi dalo nový impuls? „Mileno, zkus to, horší už to být nemůže,“ radí mi kamarádka. Jenže já si tím pořád nejsem jistá. Strach z neznámého mě paralyzuje.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
