Milan pravidelně jezdil se svými psy navštěvovat tetu Boženu. Ta psy rozmazlovala a vždy pro ně měla připravenou masovou pochoutku. Po poslední návštěvě byli psi v noci neklidní. Kňučeli, neustále chodili po místnosti a přecházeli od jedné zdi ke druhé. To Milana upozornilo na blížící se tragédii.
Zavolal jsem tetě Božence, že se na ni přijedeme podívat. Měl jsem ji moc rád. Jako malý kluk jsem tam trávil dětství. A s tetou mě pojí hezké vzpomínky.
Žiju sám v domku na vesnici. Společnost mi dělají dva psi. Karo je německý ovčák a Lipo belgický. Oba jsou perfektně vycvičení. Spí se mnou doma a jsme rodina. Dostávají k jídlu nejlepší maso a odměnou je mi jejich věrnost a oddanost. Vím, že by pro mě zemřeli. Hlavně maliňák Lipo. To je srdcař. A oba chlupáče vždy teta Boženka vítala s masovou dobrotou.
Ti chlupatí blbečci tetu za kus žvance na slovo poslouchali. Ona se bavila tím, že jim s masem v ruce dávala povely a oni je plnili. Malá shrbená devadesátiletá žena a vedle ní velcí statní psi. Každá naše návštěva tetu velice potěšila. Ač měla úctyhodný věk, dokázala mi vždy pro radost udělat do misky pudink s piškoty. Já ji na oplátku vždy vyvezl na oběd a v létě jsme jeli k rybníku, kde jsem házel klukům klacek do vody. To se tetě líbilo. Smála se, jaké šipky dokázali z mola do vody skočit.
Včera jsme byli opět u tety na návštěvě. Zdála se mi unavená, ale bylo vidět, že nás ráda vidí. Seděla na lavici a z každé strany ji moji psi položili hlavu na nohy. Ona je hladila a psi byli v sedmém nebi. Za celou návštěvu se od tety nehnuli. Teta nechtěla jet ani na výlet, ani na zmrzlinu, nikam. Chtěla být doma. Uvařil jsem nám kávu a vyprávěl jí historky z práce a o příbuzných. Psi byli u tety jako přilepení. Tiskli se na ní a neustále k ní čuchali a olizovali jí ruce.
Rozkrájel jsem maso, které jsem tetě pro psy dovezl, a ona je pomalu krmila. Po dvou hodinách chtěla, abych už jel domů. „Milánku, už jeď. Jsem nějaká unavená. Půjdu si dát dvacet. Děkuju za návštěvu a za týden zase doraž, jo? I s Karouškem a Lipánkem,“ rozloučila se se mnou Boženka. Po příjezdu domů jsem posekal zahradu a šel si brzy lehnout. Jenže celou noc mě budili kluci. Karo neustále kňučel a Lipo ho chraplavým hlubokým hlasem doplňoval. Psi nespali. Neustále přecházeli po místnosti a byli neklidní.
Ráno jsem byl jako zmlácený. Ještěže jsem měl dovolenou. Kluci obvykle klidně spí. A když jsou teplé letní noci, občas chtějí být v noci venku. Ale dnes to byla noc hrůzy. Snad každou hodinu jsem byl kvůli nim vzhůru. Už od třetí ranní jsem měl divnou předtuchu. Bál jsem se, zda psi něco nevycítili z tety a nevědí víc než my, lidi. Měl jsem opravdu divný pocit. Byl jsem rozhodnutý, že se dopoledne za tetou vydám a zkontroluju ji.
V osm ráno mi zvonil mobil. Volal bratranec: „Ahoj, Milane, mám pro tebe smutnou zprávu. Boženka v noci zemřela. Našla ji ráno manželka, když jí nesla snídani. Vše potřebné zařídíme a datum pohřbu ti samozřejmě dáme vědět.“ Sedl jsem si ke stolu a zpráva mě neparalyzovala. Vlastně díky psům jsem tušil, že se něco děje. Psi se chovali celou noc zvláštně a tím mě přivedli k myšlence, že jsem byl asi poslední, kdo tetu viděl živou. Díky nim pro mě nebyl ranní telefonát takový šok. Jen vlastně potvrdil to, co jsem tušil.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
