Michal se po deseti letech rozešel s přítelkyní Ivanou. Nějaký čas byl sám a pak naskočil znovu do života. Jeho nová přítelkyně Květa ho příjemně překvapila svou vyrovnanou povahou, když ji při vášni oslovil jiným jménem.
Celý život bojuji s takovým nešvarem. Pletu si jména svých kamarádů a známých. Vidím, že se bavím s Milanem a přesto ho oslovím Kamile.
Kamarádi i rodina už mě znají. Z mých omylů si dělají legraci. Říkají mi „pan Popleta“. Nevím, čím je to způsobené. Přisuzuji to své roztěkané mysli. Nedokáži se soustředit a něčemu věnovat sto procent pozornosti. Takže při hovoru s Milanem mi v hlavě běží nějaká informace ke Kamilovi. Nebo stačí, aby dotyčná osoba prošla kolem, a to rozhodí mou koncentraci a průšvih je na světě. Pletu si jména.
Myslím, že muži jsou více v pohodě než ženy. Když si spletu jméno kamaráda, povznese se nad to. Kamarádky už za tím vidí, že je nevnímám nebo pro mě nejsou důležité. Ale to s tím nemá nic společného, může za to ta směsice úkolů, informací a dat, která mi běží v mozku. V práci s tím bojuji taky. Na všech deskách k projektům mám poznamenaná jména a funkce. Samy mi bohužel nenaskočí.
Kdysi dávno se se mnou jedna slečna rozešla, když jsem si spletl její jméno. V té divoké sexuální době jsem to řešil tak, že jsem všechny slečny oslovoval stejně, a to například kočičkou nebo beruškou. To eliminovalo moji chybovost v oslovení. A teď stojím před pořádnou výzvou. Po deseti letech jsme se rozešli s přítelkyní Ivanou. Deset let jsem byl zvyklý vyslovovat jedno ženské jméno. Vrylo se mi do paměti. Mám ho vypálené v mozku a na první dobrou mi naskočí.
Jenže s Ivanou už půl roku nejsem. A její jméno mi neustále rezonuje v hlavě, ač nechci. Momentálně flirtuji a oťukávám se s moc milou slečnou Květou. Náš vztah je v začátku. Ale protože znám své prokletí, bojím se, abych to nezkazil. Minimálně pětkrát jsem se zarazil na poslední chvíli a dělal, že kašlu, ale na jazyku jsem měl jméno své bývalé přítelkyně. Květa to nepostřehla. Nicméně i těch zjevných omylů mám na svém kontě za ten měsíc dost.
Počítám, že tak pětkrát jsem Květu oslovil jménem bývalé přítelkyně. Poprvé se na mě tázavě podívala a čekala na vysvětlení. Musel jsem s pravdou ven a kupodivu mě Květa chápala. Opravdu hodně se mi ulevilo. „Michale, už zase? Já jsem tvá nová přítelkyně Květa. Haló, tady jsem,“ smála se při každém mém pochybení a mávala mi rukama před obličejem, aby na sebe upozornila. Miloval jsem Květu za tento její postoj ještě víc. Holka do nepohody, co se jen tak z něčeho nehroutí.
A poslední moje faux pas stálo za to. Pozval jsem Květu k sobě domů, všude v ložnici zapálil svíčky a tímto romantickým gestem jsem chtěl s Květou oslavit její čtyřicáté narozeniny. Uvařil jsem večeři, Květa ode mě dostala velkou kytici pivoněk a zlatý náramek na ruku. V ložnici jsme se oddávali vášni. Když mě Květa orálně vzrušovala, byl jsem v sedmém nebi a v návalu vzrušení ze mě vylétlo: „Ivanko, nepřestávej, to je nádhera.“ Květa mě kousla a snažila se zůstat v klidu. Bylo vidět, že jí to dává zabrat. Chvíli mlčela a pak pronesla, že si zřídíme kasičku a za každý můj omyl se jménem do kasičky vhodím tisíc korun. A za to potom pojedeme na dovolenou. Květa je skvělá a já budu asi za chvíli na mizině.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
