Svatba nejlepšího přítele je velká věc nejen pro ženicha, ale pro jeho svědka. Michal se na tu příležitost těšil, ale pak poznal jeho snoubenku a všechno se zkomplikovalo.
Vždycky jsem si myslel, že být svědkem na svatbě mého nejlepšího přítele bude vrchol našeho dlouholetého přátelství. Přátelili jsme se už od střední školy, prožili jsme spolu všechno možné, a když mě požádal, abych mu svědčil na svatbě, cítil jsem hrdost. Měl to být jeho velký den a já jsem měl stát po jeho boku. Když jsem se poprvé setkal s jeho snoubenkou, byla to jen další součást jeho šťastného života, o kterou jsem se měl zajímat. Jenže pak jsem ji poznal.
Začalo to nenápadně. Pomáhal jsem s přípravami, viděl jsem ji častěji, než jsem plánoval. Nejdřív jsem si myslel, že je to jen úcta k tomu, jak je chytrá, milá, krásná. Přirozeně. Každý by si jí všiml. Ale postupně se mi myšlenky na ni začaly vkrádat do hlavy i ve chvílích, kdy bych se měl soustředit na něco jiného. A pak to přišlo jako ledová sprcha– uvědomil jsem si, že k ní cítím něco víc.
Jakmile mi to došlo, byl jsem sám sebou znechucený. Připadal jsem si jako největší zrádce. Jak jsem vůbec mohl něco takového dopustit? Stál jsem před ním, mým přítelem, který se těšil na svůj velký den, a uvnitř mě narůstal pocit, že ho zrazuji tím nejhorším způsobem. Ale jak moc jsem se snažil ty pocity potlačit, tím více se vracely.
Každá minuta strávená s nimi oběma byla jako mučení. Viděl jsem, jak se na ni dívá, s jakou láskou ji objímá, a uvnitř mě se mísily pocity viny a žárlivosti. Nebylo to správné. Ona byla jeho. A já jsem byl svědek jejich lásky, ne její překážkou. Přesto jsem nebyl schopen ten pocit setřást. Čím víc jsem se snažil být oddaným přítelem, tím víc mě to stravovalo.
V noci jsem se převaloval v posteli, přemýšlel o všem, co jsem mohl udělat jinak, a věděl jsem, že přede mnou stojí zásadní rozhodnutí. Měl jsem dvě možnosti. Buď bych zničil jejich vztah, jejich svatbu, jejich budoucnost, abych se pokusil získat někoho, koho bych si nikdy neměl dovolit milovat. Nebo bych se mohl stáhnout, vzdát se naděje, kterou jsem nikdy neměl, a zachovat jejich štěstí neporušené.
Frustrace mě pohlcovala. Chtěl jsem ji. Ale stejně jsem věděl, že cena za tuto touhu by byla příliš vysoká. Stát před oltářem a přihlížet, jak si slibují lásku, by pro mě bylo peklo. Neměl jsem jinou možnost, než se přiznat svému nejlepšímu kamarádovi i za cenu, že nebudu jeho svědek.
Všechno jsem mu řekl a čekal jsem na jeho odpověď. Nejprve se netvářil nijak, pak zrudnul, zapálil si, pak se uklidnil. „Stalo se mezi vámi něco? Vyjel jsi po ní nebo ona po tobě?“ Ujistil jsem ho, že nic podobného se nestalo. Mluvili jsem spolu dlouho a všechno jsme si zvládli vysvětlit. Nakonec jsem stál na jeho svatbě za ním, podepsal jsem se, ale ten tíživý pocit mě stejně neopustil.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
