Michaela byla osm let s přítelem Martinem. Toužila po společném bydlení, svatbě a založení rodiny. Jenže Martin se k tomu celé roky neměl. Michaele ujely nervy a s Martinem se rozešla. K jejímu velkému překvapení se Martin oženil ani ne rok po jejich rozchodu. A to Michaelu dorazilo.
První dva roky byly pohádkové. Martin byl stejně starý jako já a ještě bydlel s rodiči. Já už bydlela sama ve své garsonce a platila hypotéku.
Z kraje jsme navštěvovali restaurace či kina a později jezdili na romantické víkendy po Čechách. Byli jsme stejná krevní skupina. Rádi jsme chodili v přírodě, měli jsme rádi humor a nebyli jsme nároční. Nepotřebovali jsme bydlet v luxusním hotelu, ale bližší nám byl útulný penzion. Klidně jsme si na výlet namazali ke svačině chleba a až večer zašli na večeři. Měli jsme rádi stejně filmy, shodli jsme se i v hudbě.
Nijak jsem na založení rodiny nepospíchala, a tak jsme toto téma několik let neotevřeli. Zkrátka jsme si užívali a nic neřešili. Když jsme odjeli po třech letech na dovolenou do Bulharska, napadlo mě, že by mě potěšilo, kdyby Martin navrhnul, že bychom vztah posunuli dál. A třeba po návratu z dovolené začali řešit společné bydlení. Nestalo se. Martin rád bydlel s rodiči a mě navštěvoval o víkendu.
Oslavila jsem třicáté třetí narozeniny a začala si uvědomovat svůj věk. Začalo mě trápit, že se Martin nechce bavit o naší budoucnosti, veškeré mnou započaté hovory ignoruje nebo převede v žert. Pravidelně jsem chodila na návštěvu k jeho rodičům, nevšimla jsem si, že by byl mezi námi nějaký problém, ale ani tam jsem nezaregistrovala, že by jim bylo divné, jak to máme ve vztahu nastavené. Čím dál častěji mi začalo být ve vztahu těsno. Roky plynuly a my jsme stále spolu chodili.
„Marti, ráda bych náš vztah posunula dál. Chodíme spolu šest let. Stárnu. Děti nemáme a randíme spolu jako by nám bylo dvacet,“ stále častěji jsem načínala toto téma. Bohužel to často končilo hádkou. Martin se bavit nechtěl . „Míšo, ale to je tvoje chyba, že jsme tam, kde jsme. Furt se hádáme. Furt chceš řešit budoucnost. Ale já se jí bojím, když není pohoda,“ často mě odbyl Martin. Byla jsem zmatená a dávala vše za vinu sobě. Přestala jsem vše řešit a snažila se, abychom se zase spolu uměli smát.
Utekl rok bez hádek a já doufala, že si Martin všiml, že je nám spolu hezky. Když jsem oslavila třicáté osmé narozeniny, rozhodla jsem se jednat. Strávili jsme krásný večer. Ráno jsme leželi v posteli a Martin mě hladil ve vlasech. Naprosto v klidu, láskyplně jsem ukázala Martinovi byt, který jsem našla. Byl ke koupi. Navrhla jsem mu, že bychom ho mohli společně koupit a začít plánovat miminko. Martin vyskočil z postele a začal na mě křičet, proč musím neustále vyvolávat hádky. Že už zase do něj rýpu.
Zatmělo se mi před očima. Bylo mi najednou fyzicky nevolno. Uvědomila jsem si, že Martin se mnou žádnou budoucnost ani neplánuje. Že i kdybych byla svatá, najde si záminku, proč se do společné budoucnosti nehrne a samozřejmě to bude nějaká moje nedostatečnost. Během deseti minut jsem se s Martinem rozešla. Dva měsíce mi trvalo, než jsem to přijala. Zhubla jsem deset kilo a byla jsem kost a kůže. Každý den byl pro mě utrpením. Nejdříve jsem se litovala. Potom jsem na sebe byla naštvaná, že jsem promarnila roky čekáním na svoje vzdušné zámky. Až jsem se konečně dostala do fáze, kdy jsem odpustila sobě i Martinovi.
Bohužel tato fáze netrvala moc dlouho. Potkala jsem totiž spolužačku ze základní školy, která mě šokovala. Martin je prý ženatý. Po několikaměsíčním vztahu se oženil a jeho žena je těhotná. Měla jsem co dělat, abych neomdlela. Hovor jsem nějak ukončila a dopotácela jsem se k nejbližší lavičce, kde jsem seděla dobré dvě hodiny a brečela. Informace hodila můj psychický stav na úplný začátek. Každý den prožívám sžíravá muka, proč mě Martin nechtěl a najednou s někým jiným udělal to, čemu se se mnou bránil. Musím se dát do pořádku, protože už se o sebe začínám bát. Nejím, nespím a začíná se to na mě podepisovat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
