Matylda má nového přítele, který je pořádný bolestínek. Ob týden má nějakou zákeřnou nemoc, jako rýmu nebo migrénu, a vyžaduje stoprocentní péči. Matylda ho obskakovala jen do doby, než sama onemocněla. Ukázalo se, že její přítel se na oplátku starat nehodlá.
Petr (29) je fajn kluk, ale
zvykl si trpět na všelijaké neduhy a využívat mě coby
ošetřovatelku. Brzy jsme pochopila, že to tak dál nepůjde. Sama
jsem onemocněla a on se mi obloukem vyhnul, aby chudák něco
nechytil. Příště mu to nedaruji
Naši první dovolenou
zhatila rýmička
S Petrem jsem se chystala na
dovolenou do Českého ráje. Měli jsme strávit několik dní jen
spolu v malebné chatičce s výhledem do přírody a já se nemohla
dočkat. Šlo o naši první dovolenou, chodili jsme spolu teprve měsíc.
Jaké to bylo zklamání, když mi Petr zavolal s tím, že odjet nemůže, že je
nemocný. Samozřejmě mi ho bylo líto a letěla jsem za ním hned
odpoledne se silným vývarem a ovocem.
Vypadal na umření, ani se
nezvedl z postele. Poklidila jsem mu byt, ohřála polévku a uvařila
konvici zázvorového čaje. Chtěl, abych si vlezla na chvíli pod
peřinu, ale já nechtěla chytit žádnou zákeřnou nemoc. Čelo
Petr horké neměl a za celou dobu se nanejvýš dvakrát vysmrkal. Nechtěla
jsem do něj rýpat, tvářil se, jakoby měl minimálně čtyřicítky
a angínu k tomu.
Za dva dny už hrál s kámošem
basket za domem, takže asi nešlo o nic vážného. Jenže ten den
si natáhl stehenní sval. Nemohli jsme na výlet a zase jsme o něj
celý den pečovala. Skákala jsem u sporáku, uklízela a došla
jsem mu dokonce pro dvě zásilky na poštu. Docela mě naštvalo,
že jel o pár dní později na kola s bratrem.
Každý druhý týden je přítel nemocný
Uběhlo
pár týdnů a Petr se klátí s železnou pravidelností do postele,
jakoby ho měla postihnout smrt. Už tu bylo naražené žebro a
samozřejmě covid, oboje trvalo asi dva dny. Nechyběla střevní
chřipka a několik migrén. Jednou si poranil kapesníkem oko a také
raději ulehl.
Často
léčba probíhala v době, kdy se mu někam za boha nechtělo. Tak
například na oběd k mým rodičům nebo na služební cestu v
práci, kde z něj asi musí mít taky radost. Zpočátku jsem ho
litovala a pokaždé mu obstarala něco dobrého. Nikdy jsem ho
nenechala strádat a zařídila, co bylo potřeba.
Pak
jsem ale jednou ulehla já, měla jsem zánět nosohltanu. Nebylo mi
do skoku a Petr se opravdu zastavil, aby mi podal ve dveřích
koupenou polévku. „Raději hned běžím pryč. Nechci chytit žádného bacila. Víš přeci, jak jsem náchylný a mám imunitu naprosto v háji,“ řekl mi v rychlosti a zmizel. Polévku jsem si přitom mohla klidně objednat kurýrem.
Naštval mě a příště
má utrum
Uvědomila
jsem si, že chodím s bolestínkem, co se o mě nikdy nepostará.
Naopak bude vyžadovat stoprocentní péči ode mě. Já si to ale
nenechám líbit. Petr se brzy chystá na vyndávání zubů moudrosti. Marodí snad už předem jen z té představy, co ho čeká.
Donutila
jsem ho nakoupit si zásoby přesnídávek, kila zmrzliny a jogurtu.
Nehodlám za ním přijít ani na skok, něco si vymyslím. Chlapec
bude muset pochopit, že nejsem jeho soukromá ošetřovatelka.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
