V mojí kanceláři jsou samé ženy kolem padesátky a všechny jsou vdané. Poslouchala jsem jejich příběhy a děkovala Bohu, že jsem single! Chrápání, špinavé ponožky vedle postele, zvednuté záchodové prkénko, fotbalové zápasy, pivní výpary – tyhle „radosti“ byly u nich na denním pořádku.
Někdy jsem si říkala, proč se lidé vůbec dávají dohromady, když si pak jen stěžují! Ale když přišel páteční večer a já se znovu sama schoulila na gauči, věděla jsem proč. Bylo by příjemné mít po svém boku muže…
Chtěla jsem se s někým seznámit
V práci, kde trávím většinu času, jsem ale neměla šanci potkat nějakého chlapa. Klienti? Žádní zajímaví k nám nechodili. Fitko? To ne, nenávidím pocení. A navíc, jak můžete někoho okouzlit v teplákách? Kino, bary, kavárny – tam se chodí v párech. A já bych raději umřela studem, než abych šla sama! Moje možnosti byly tedy omezené.
Rozhodla jsem se založit si profil na seznamce. Slyšela jsem, že to dělá spousta lidí. Možná je to dobrý nápad. Mohla jsem si nejdříve s někým psát a tím eliminovat různé podivíny nebo úchyly. Večer jsem se pohodlně usadila na gauč a pustila se do tvorby svého profilu. Musel být přitažlivý! Vsadila jsem na krátký, ale vtipný popis a přidala hezkou fotku. A teď už jen čekat, až se objeví nápadníci!
Jenže ten první večer si mě dlouho nikdo nevšiml! Rozhodla jsem se tedy vzít věci do vlastních rukou a poslala zprávy klukům, kteří mě zaujali. Bingo! Druhý den ráno mě čekaly tři odpovědi…
Hledala jsem muže na seznamce
Jednoho muže jsem vyřadila hned na začátku, když jsem zjistila, že je stejně vysoký jako já. Miluji nosit podpatky. Nehodlala jsem se ukazovat ve společnosti někoho, kdo by byl menší než já! Druhý mě taky moc nezaujal. Psali jsme si hezky, vypadal slušně, měl rád dobré filmy, stejně jako já. Ale pracoval v obchodě, kde vykládal zboží! Jasně, žádná práce není ostuda, ale já bych byla raději, kdyby můj kluk nosil do práce oblek…
Třetí kandidát vypadal slibně. David byl o dva roky starší, pracoval v bankovnictví, měl slušné auto a skvěle se mi s ním povídalo. Tak jsem se rozhodla, že se s ním setkám, než mi ho ukradne nějaká jiná ženská! Jenže jak to udělat? Myslím si, že iniciativa by měla vycházet od muže, takže jsem ho musela nějak povzbudit, aniž bych vypadala zoufale. Psala jsem mu například, že v sobotu dávají v kině skvělý film a hrozně bych na něj chtěla jít, že prý neděli večer bude vidět spousta padajících hvězd…
David ale musel být hodně nesmělý, protože se toho nechytl. Tak jsem koupila dva lístky do kina. Napsala jsem mu, že jsem měla jít s kamarádkou, ale ta onemocněla. A jestli by nechtěl jít se mnou, aby ty lístky nepřišly vniveč. Odepsal, že půjde rád…
Konečně jsem měla rande
Měla jsem pocit, že se v mém nudném životě konečně něco děje. Na rande jsem se připravovala v předstihu, abych na nic nezapomněla. Objednala jsem se ke kadeřnici, koupila si nové šaty… Je jasné, že druhou šanci udělat dobrý první dojem už nedostanu!
V den D jsem málem omdlela. Každá z nás to přece zná! Na jednu stranu se nemůžete dočkat, na druhou stranu jste hrozně nervózní. Do kavárny, kde jsme se měli setkat, jsem šla na roztřesených nohách. A co bylo horší, nedomluvili jsme si žádný poznávací znak. Viděla jsem sice Davidovu fotku, ale byla pořízená z dálky. Naštěstí jsme si vyměnili telefonní čísla.
Když jsem seděla v kavárně a ani po čtvrthodině se nikdo nepřihlásil, vytočila jsem jeho číslo. Zvonění se ozvalo přímo za mnou. Copak jsem mohla přehlédnout svého prince, když jsem přicházela? Otočila jsem se. Telefon držel v ruce celkem nevýrazný chlapík. Měl řídké, uhlazené vlasy, příliš velký oblek a nebyl ani tak vysoký, jak tvrdil!
Nevypadali jsme jako na fotkách
„Davide?“ zeptala jsem se hloupě, protože jen těžko by mu někdo ukradl telefon a šel do kavárny, kde jsme se měli setkat
„Maruško?“ zeptal se překvapeně. „Nečekal jsem, že jsi o něco větší než na fotce.“
No, tenhle komentář si mohl odpustit. Já mu taky neřekla, že má na hlavě o dost méně vlasů než na fotce. A ani mi nepřinesl kytku, skrblík jeden! Chvíli jsme seděli v kavárně, potom jsme šli do kina. Konverzace vázla, takže jsem si docela oddychla. Po filmu mě odvezl domů, ale další schůzku nenavrhl. Řekl jen, že si zavoláme.
Měla jsem pocit, že si nezavoláme… Ani on mi moc nesedl. Nechápala jsem, proč lidé zveřejňují fotky, které vůbec neodpovídají realitě. Dříve nebo později se to stejně provalí. Abych si zlepšila náladu, sáhla jsem po svém obvyklém záchranném setu – chipsy, čokoláda a zmrzlina, a k tomu romantická komedie. Rozvalila jsem se před televizí, ale jedním okem jsem sledovala, co se děje na seznamce.
David se přihlásil deset minut poté, což znamenalo, že ani on „to“ necítil. Podívala jsem se znovu na svou profilovou fotku. Vypadám na ní vážně skvěle, fotka u jezera, ještě z dob studií… Pravda, od té doby jsem přibrala asi deset kilo, práce a sedavý způsob života se někde musí projevit. Ale že by mě kvůli tomu nepoznal? Nebo možná byl David jen příliš nesmělý, a proto nám to neklaplo… No, prostě není můj typ!
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
