Martina si prošla ošklivým rozchodem. Bála se hlavně, jak to zvládne jejich malý syn. Díky jeho koníčku ale potkala skvělého muže. Jen to má jeden háček. Je o patnáct let mladší.
Když od nás před rokem odešel manžel, měla jsem pocit, že se mi zhroutil svět. Nejvíc mi to bylo líto hlavně kvůli našemu šestiletému Jendovi. Tátu má moc rád. Ale i na něj už bylo naše neustálé hádání hodně. Nechtěla jsem ho dál trápit.
S Petrem jsme se dohodli, že ho může navštívit kdykoli bude chtít. Takhle to fungovalo asi tři měsíce. Petr k nám začal docházet ale čím dál tím méně. A protože jsem viděla, jak je Honzík smutný, Petrovi jsem to hned při první příležitosti vyčetla. Chvíli váhal a pak se přiznal, že si našel přítelkyni, která má dvě děti. A prý jim to náramně klape. Slíbil sice, že Honzíka kvůli tomu zanedbávat nebude, ale opak byl pravdou. Měl asi pocit, že ho jeho nová rodina potřebuje víc. Jenda se dost trápil a já s ním. Ale museli jsme i tak fungovat dál.
Pořád jsem přemýšlela, jak ho aspoň trochu rozveselit. A pak mě něco napadlo. Táta mu pořád sliboval, že ho naučí fotbal, ale to, stejně jako spoustu jiných věcí, nedodržel. Rozhodla jsem se proto přihlásit ho do klubu u nás ve městě. Už po prvním dni byl nadšený a já samozřejmě taky. Našel si tam spoustu kamarádů. O jednom ale přeci jen mluvil víc než o ostatních. O svém trenérovi. Jmenoval se David a prý je to jeho vzor. Musím uznat, že působil opravdu sympaticky a bylo vidět, že práce s dětmi ho náramně baví. Ale to, že bychom se mohli my dva seznámit víc, mě vůbec nenapadlo.
Jenže jednou večer mi před spaním Jenda řekl: „Maminko a tobě se také David líbí?“ „Také? Jak to myslíš?“ zeptala jsem se s úsměvem. „No, on se na tebe ptal,“ odpověděl a bylo vidět, že z toho má velkou radost. Na to, co mi syn řekl jsem musela pořád myslet. Když jsem Honzu pak šla opět vyzvednout z tréninku, dal se se mnou David do řeči. Nejdřív Jendu moc chválil a pak se mě narovinu zeptal: „Jenda se mi stěžoval, že jste často dost smutná, tak mě napadlo, jestli byste někdy nezašla na skleničku?“ Přiznám se, že mi to udělalo radost, ale raději jsem odpověděla, že si to musím rozmyslet. Když jsem pak Honzovi vyprávěla o našem rozhovoru a jeho nabídce, skákal snad metr vysoko. „Mamí, mamí. To by byl skvělý druhý táta.“
I když mi rozum říkal, že to není dobrý nápad. Vždyť Davidovi bylo jen 27! Ten asi na nějaký rodinný život ještě nepomýšlí. Nakonec jsem na tu schůzku přeci jen šla. Ale raději si od toho nic neslibovala. I když to bylo zpočátku z obou stran takové rozpačité, večer byl nakonec moc hezký. A já se rozhodla, že tomu všemu nechám volný průběh…
Je to už půl roku a věřte nebo ne, jsem zamilovaná jak nějaká puberťačka. Přitom ještě nedávno jsem měla pocit, že už patřím do starého železa, že ženská jako já nemá šanci najít pořádného chlapa. Díky Davidovi jsem našla ztracené sebevědomí i pořádnou chuť do života. Některé kolegyně i kamarádky mi ho ale i tak rozmlouvají. Vždyť si nemůžeme rozumět! A ten se ještě usazovat nebude…Já na něj ale nedám dopustit. A na pomluvy z okolí prostě kašlu. Myslím si, že některé mi prostě jen závidí. Vždyť jen ve srovnání s mým exmanželem je mnohem víc rozumný, vyrovnaný a hlavně spolehlivý. Někdy i mladší muži můžou být víc vyspělí než ti protřelí životem. Čím to asi je? uvažovala jsem. A co je pro mě je nejdůležitější? Že miluje nejen mě, ale hlavně Jeníka.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
